Čtyři roky od uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem lidé na útěku stále čekají
Minulý týden (16. března) uplynuly 4 roky od uzavření migrační dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Po měsících nečinnosti a zdlouhavých procesů přijímání a přesidlování uprchlíků, čekajících v řeckých táborech, se již tak neudržitelná situace nedávno zhoršila v souvislosti s politickými kroky Turecka a nyní i s šířením koronaviru. Ohlédnutí za posledními lety od uzavření dohody připravila řecká organizace ActionAid Hellas, která působí přímo na místě a spolu se Střediskem humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE se podílí na projektu Cíle udržitelného rozvoje a migrace.
Foto: Personál upravuje vlajky Evropské unie a Turecka před příjezdem tureckého prezidenta Erdoğana do sídla Evropské komise v Bruselu. Zdroj: reuters.com
V březnu 2016 přišla jedna z největších změn týkajících se opatření na zvládání příchodu uprchlíků. Čtyři roky poté se probouzíme s pocitem, kdy nevíme, čemu budeme muset čelit následující den. Společná dohoda Evropské unie a Turecka byla až donedávna považována za text s právně závaznou silou. Toto prohlášení tvrdilo, že uprchlíci, kteří dorazí na řecké ostrovy po 20. březnu 2016, zde zůstanou, dokud se v první fázi přijímacího procesu neurčí, jestli je pro ně Turecko bezpečnou třetí zemí, do které se mohou přesídlit. Tento proces probíhal ale příliš pomalu, a tak byla kapacita řeckých „hotspotů“ zanedlouho výrazně překročena.
Stále více a více lidí čeká v řeckých uprchlických táborech na rozhodnutí. Dnes je na ostrovech Lesbos, Chios, Samos, Kos a Leros vice než 40.000 lidí, žijících ve zcela nevyhovujících podmínkách a bez tušení, co s nimi bude následující den. Z tohoto počtu je v uprchlických táborech asi 1800 dětí bez doprovodu, k jejichž přemístění jsme společně s 64 organizacemi již vyzývali členské státy Evropské unie. Nedávné zastavení azylových řízení, ke kterému došlo v rámci opatření omezujících šíření koronaviru, ještě prodlouží délku pobytu uprchlíků v táborech, v kterých panují zvýšená zdravotní rizika.
Na ochranu lidí na útěku navrhla řecká vláda vytvoření uzavřených detenčních zařízení. Jedná se o opatření, které je v první řadě naprostým opakem základních doporučení proti šíření koronaviru, a sice zamezovat vyšší koncentraci lidí na jednom místě a zachovávat sociální odstup. Navíc musí být takové opatření i z hlediska dodržování mezinárodních lidských práv důkladně zváženo.
Zatímco původní dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem se prakticky rozpadla po nedávném zásahu Turecka, které otevřelo svoje severní hranice s Řeckem, a nová dohoda je zatím předmětem debaty, tisíce uprchlíků, místních obyvatel řeckých ostrovů a občanů Evropské unie, žádají demokratické řešení situace a vytvoření realistických politik.
Nikdo neví, v jakých podmínkách budeme žít za rok. Nevíme, jaká opatření budou přijata v boji proti pandemii koronaviru a krizím, které budou s nejvyšší pravděpodobností následovat a které musíme překonat společně. Nevíme, zda bude vytvořena nová migrační dohoda, kdy se otevřou státní hranice či zda dojde ke vzniku nové pandemie, před kterou budeme muset chránit sami sebe dalším omezením práv a svobod, či pouze dočasnou změnou našich návyků. Jedinou jistotou je pro nás to, že již nechceme čekat další rok na implementaci politik, které respektují lidská práva.
Další informace v angličtině o situaci v uprchlických táborech na řeckých ostrovech za měsíce leden a únor můžete najít v "Lesbos Bulletin" . Publikaci připravily organizace Oxfam a Greek Council for Refugees.