Jak členské státy EU uvádějí přemístění dětí bez doprovodu z řeckých táborů do praxe

Foto: Dva mladiství bez doprovodu sledují odletovou tabuli na letišti v Athénách před odletem do Lucemburska.                 © UNHCR/Achilleas Zavallis

Prvními evropskými státy, které již přijaly děti bez doprovodu z řeckých uprchlických táborů, jsou Lucembursko a Německo. Ve středu15.4. bylo 12 dětí (1 dívka a 11 chlapců ze Sýrie a Afghánistánu) ve věku od 11 do 15 let přemístěno z Lesbu, Samosu a Chiu do Lucemburska. V neděli 19.4. bylo 47 dětí (43 chlapců a 4 dívky z Afghánistánu, Sýrie a Eritrey) přemístěno z výše uvedených ostrovů do německého Hannoveru. Děti stráví dva týdny v karanténě v zařízení spravovaném orgánem ochrany děti (child protection services) v okresu Osnabrück a poté budou přemístěny do různých obcí po celém Německu. Více informaci o leteckém mostu z Německa, kde je město Berlín ochotné přijmout 1500 přemístěných dětí, najdete zde. V Lucembursku a Německu se o přemístěné děti starají místní pobočky Charity. V Lucembursku jsou děti ubytované v samostatně stojícím domě v klidném prostředí společně s týmem sociálních pracovníků, pedagogů a psychologů, kteří jsou jim k dispozici non-stop. Zařízení má pevně danou rutinu, která by dětem měla poskytnut pocit bezpečí, připravují se jazykové kurzy a další vzdělávací a volnočasové aktivity a počítá se s tím, že se pro děti budou vytvářet individuální plány péče.

21. dubna švýcarské velvyslanectví v Řecku potvrdilo, že jeho země přijme 22 dětí bez doprovodu s rodinnými kontakty v zemi (tj. na základě slučování rodin podle Dublinské úmluvy) a poskytne jako pomoc více než milion švýcarských franků (1 milion EUR). Podle tiskové zprávy Švýcarsko informovalo řeckou stranu, že 22 dětí bez doprovodu by mohlo vstoupit do země okamžitě - v souladu s pravidly stanovenými švýcarským federálním úřadem pro veřejné zdraví (Swiss Federal Office of Public Health). Ochotu přijmout 50-100 dětí bez doprovodu vyjádřil švýcarský komisař pro migraci již na začátku roku. Zpráva švýcarských médií (z 21. dubna) uvádí, že podle půjde o děti bez doprovodu, které mají ve Švýcarsku příbuzné.

Česká vláda schválila 23. dubna balíček pomoci s materiály pro řecké uprchlické tábory v hodnotě 4,3 milionu českých korun (157 000 EUR) v reakci na výzvu řeckého ministra pro migraci. Dar zahrnuje hygienické potřeby, nafukovací matrace, spací pytle, deky a ručníky. Ministr vnitra Jan Hamáček uvedl, že pomoc byla zaměřena zejména na pomoc dětem v táborech. Rozhodnutí je financováno prostřednictvím lékařského humanitárního programu vlády ČR MEDEVAC, koordinovaného Ministerstvem vnitra, a materiály budou přepraveny do Řecka Hasičským záchranným sborem ČR.

Dánský ministr pro rozvojovou spolupráci 24. dubna oznámil balíček pomoci dětem uprchlíků bez doprovodu v Řecku v hodnotě 22,4 milionu dánských korun (3 miliony EUR). Finský imigrační úřad vyjádřil 27. dubna ochotu zahájit relokaci dětí bez doprovodu v průběhu května či června 2020. Již dříve Finsko oznámilo, že přijme okolo 175 “zranitelných žadatelů o azyl [přednostně dětí bez doprovodu] ze Středomoří” (především z Řecka, ale také z Itálie, Kypru a Malty). Finská přijímací střediska mají v současné době kapacitu přijmout 90 dětí. Finská vláda proto oznámila, že kapacitu navýší na dvojnásobek.

Evropská komisařka pro vnitřní záležitosti, Ylva Johansson, oznámila na tiskové konferenci 28. dubna, že Portugalsko je další zemí ochotnou přijmout 50 děti bez doprovodu z řeckých uprchlických táborů. Bylo potvrzeno, že 10 členských států EU přijme alespoň 1600 dětí. Komisařka Johanssonová také apeluje na členské státy, aby projevily solidaritu s Itálií a Maltou a pomohly s relokací nově příchozích žadatelů o azyl.

Podle tiskové zprávy vydané Slovinským ministerstvem vnitra po jednání Evropské rady pro spravedlnost a vnitřní záležitosti (EU Justice and Home Affairs Council) 28. dubna, se slovinská vláda zavázala přijmout čtyři děti bez doprovodu z řeckých táborů během druhé poloviny května. Slovinská tisková agentura (STA) přinesla zprávu, že ministerstvo požaduje, aby tyto děti byly mladší deseti let.

Ochotu zapojit se do řešení situace v Řecku projevily také samosprávy a města nezávisle na rozhodnutí národních vlád. Deset evropských měst oznámilo 23. dubna novou „koalici ochotných“ prostřednictvím sítě Eurocities a projevilo odhodlání přijmout děti bez doprovodu z řeckých uprchlických táborů. Závisí však na předchozím souhlasu jejich národních vlád. Podle The Guardian patří sedm z deseti měst k zemím, které se nepřipojily k relokačnímu plánu koordinovanému EU. Zapojená města jsou součástí iniciativy“Solidarity Cities”, která usiluje o vzájemnou spolupráci v managementu migrace a poukazuje na roli, kterou mohou hrát právě města a obce. Součástí této iniciativy jsou města z Belgie, Bulharska, Francie, Chorvatska, Finska, Německa, Irska, Portugalska, Lucemburska, Litvy a Švýcarska.

Situace dětí v uprchlických táborech v Řecku

Na situaci dětí a nezletilých bez doprovodu v řeckých uprchlických táborech upozorňují mezinárodní agentury i neziskové organizace dlouhodobě. UNICEF, UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) a IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) vydaly dokument s doporučením, podle jakých standardů identifikovat a prioritizovat děti k zařazení do existujících relokačních programů. Pokračovat v relokaci doporučuje také Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency – FRA) a to i navzdory současné epidemii koronaviru. Její doporučení se zakládá především na výzkumu situace a rozhovorech s vnitrostátními orgány a neziskovým sektorem. Průběžný report o tom, jak relokace probíhají, publikuje FRA v květnu. Demografická data o situaci nezletilých bez doprovodu z uprchlických táborů v Řecku poskytla organizace EKKA. Současné přemístění dětí se týká dětí, které žijí v tzv. RICs (Reception and Identification Centre), která jsou dlouhodobě kapacitně přetížená.

Karen Mets z organizace Save the Children objasnila na webináři pořádaném 29.4., že teenageři bez doprovodu, obzvlášť ti žijící mimo tábory v olivových hájích, jsou jednou z nejzranitelnějších skupin, protože mimo tábory více dochází k násilí a děti častěji konzumují návykové látky. Dle Mets jsou v současnosti nejzranitelnější skupinou chlapci ve věku 15-18 let. Kritéria výběru dětí vhodných k relokaci by podle ní měla zohledňovat také délku pobytu (čím delší čas v táborech, tím větší ohrožení), zdravotní stav (akutní i chronické zdravotní problémy, psychický stav) a možnost využít mechanismu slučování rodin dle Dublinské úmluvy.

Nevládní organizace Theirworld ve svém aktuálním reportu upozorňuje na krizi vzdělání v uprchlických táborech. Upozorňuje, že k udržení klíčových vzdělávacích programů v táborech bude zapotřebí 20 milionů EUR. Stávající finanční prostředky pokryjí náklady do konce současného školního roku, tedy do června. Z reportu také vyplývá, že alespoň nějaké vzdělání dostávala v řeckých táborech méně než třetina
dětí uprchlíků. Kompletní report si můžete přečíst zde. Situaci v táborech významně ovlivňuje také aktuální situace ohledně světové pandemie COVID-19. Video od organizace Human Rights Watch shrnuje, jakým způsobem se uprchlíci snaží před nákazou chránit.

Odborníci upozorňují, že relokace dětí je mimořádně náročný proces, který vyžaduje kooperaci a koordinaci mnoha stran: UN, EU, národních institucí i občanské společnosti. Významným partnerem pro všechny zapojené země je řecká kancelář IOM a řecká pobočka UNHCR. Monica Gutierrez Arques z Agentury Evropské unie pro základní práva upozornila na důležitost předávání informací mezi jednotlivými
institucemi a aktéry, kteří s dětmi jednají během přípravy na relokaci a po příjezdu do cílové země, především s ohledem na psychické zdraví dětí, které často trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Při opakovaných rozhovorech o prožitých traumatech (u obětí sexuálního zneužívání nebo obchodu s lidmi) může docházet k tzv. retraumatizaci, proto je velmi podstatné, aby přijímací sociální pracovníci měli všechny informace.

Sbírky, dobrovolnictví, způsoby, jak se zapojit

Řecký pár Nikos a Katerina pomáhá lidem na útěku na ostrově Lesbos od roku 2014. Vlastní restauraci, kterou přejmenovali na “Home for all”, kde pravidelně hostí nejen uprchlíky, ale také lidi bez domova. Organizují lekce vaření pro děti bez doprovodu, večeře jen pro ženy, nebo hudební lekce. Jídlo rozvážejí do tábora Moria i v současné situaci pandemie. Přispět a více se o projektu dozvědět můžete zde.

SOSMoria - Lékaři z celého světa se připojují k petici SOS Moria, která apeluje na evropské státy, aby dodržely své závazky a přijaly stanovené počty uprchlíků. Přesun na řeckou pevninu nestačí, protože tam se situace řešit nedá, a dovolit, aby se rozjela epidemie v přelidněných táborech na ostrovech, odporuje všem zásadám lékařské etiky. Kampaň můžete podpořit a sdílet na sociálních sítích.

The Hope Project pomáhá na Lesbu od roku 2015. Na ostrově mají sklad ze kterého každý den dobrovolníci rozdávají přibližně třiceti rodinám plenky, oblečení, základní hygienické potřeby atd. Nově se projekt zaměřuje také na duševní zdraví lidí na útěku a podporuje uprchlíky také skrze programy zaměřené na uměleckou tvorbu. Více o projektu můžete najít zde a přispět na fungování projektu je možné na platformě JustGiving.

Petice Amnesty International usiluje o zajištění ochrany uprchlíků před koronavirem a apeluje v tomto směru jak na řecké orgány, tak na Evropskou unii. Petici “Řecko: chraňte uprchlíky před nákazou COVID-19” můžete podepsat zde.

Projekt iDobrovolník realizovaný Pražskou kanceláří Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům je zaměřený na jednorázovou ale i dlouhodobou podporu integrace žadatelů o mezinárodní ochranu (MO) a držitelů této ochrany v ČR. I když dobrovolnické aktivity probíhaly vždy za přítomnosti cílové skupiny, projekt se nyní přizpůsobil aktuální situaci a nabízí setkávání se jeden na jednoho pomocí aplikací a sociálních sítí (tzv. online dobrovolnictví). Většina zapojených klientů je z řad žadatelů o MO, kteří mají zájem o to být stále v kontaktu s českým jazykem a neztratit tak nabyté vědomosti.

Tento text je kolektivním dílem Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.