Monitorovací zpráva o plnění Agendy 2030 v souvislosti s migrací

Cíle udržitelného rozvoje se zaměřují na dosahování dlouhodobých cílů. Zpráva popisuje slabé a silné stránky migrační a integrační politiky v České republice v letech 2015 až 2019. Pandemie onemocnění covid-19 zpomalila ekonomický růst, zvýšila nezaměstnanost a má negativní dopad na značnou část světové populace. Bylo zdo­kumentováno, že populace migrantů je na změny podmínek na trhu práce citlivější. Ekonomické výkyvy způso­bené koronavirovou krizí v roce 2020 tak potenciálně ovlivní přistěhovaleckou populaci výrazněji, ale jejich konečné důsledky bude ještě třeba vyhodnotit.

Česká republika se za poslední dvě desetiletí stala oblíbenou destinací migrantů. Příliv imigrantů se značně zrychlil v ekonomicky úspěšných letech v období před Velkou recesí v roce 2009. Po roce 2009 se počet cizinců pobývajících v zemi dočasně snížil a v roce 2015 začal opět stoupat. V roce 2019 v ČR pobývalo téměř 600 000 cizinců, což představovalo 5,6 % české populace.1 Většina cizích státních příslušníků a českých občanů jiné, než české národnosti je soustředěna v hlavním městě Praze a ve velkých městských oblastech. Polovina přistěho­valců v České republice má povolení k trvalému pobytu a druhou polovinu tvoří osoby s povolením k přechod­nému pobytu. Patří mezi ně státní příslušníci třetích zemí (TCN) i státní příslušníci registrovaní v členských státech EU a jejich příbuzní.

Zpráva je rozdělena do pěti kapitol, které přinášejí shrnutí vývoje a nejdůležitějších změn v souvislosti s právy migrantů a jejich sociální začleněním, dostupností vzdělání a zdravotní péče, politickým zapojením, integrací na trhu práce, rozvojovou spoluprací a rovností mužů a žen.

Publikaci v českém jazyce najdete zde. Anglická verze k dispozici zde.