O situaci na řecko-turecké hranici s analytikem Petrilákem

Fotografie: Hosam Salem/Al Jazeera

Co se v současnosti děje na hranicích mezi Řeckem a Tureckem?

Turecko prohlásilo, že nebude hlídat své hranice a nechá toho, kdo bude chtít, odejít do Řecka. Došlo ale k tomu, že Turecko začalo aktivně svážet uprchlíky z Istanbulu a z dalších míst na řecko-tureckou pozemní hranici, kam jich během dvou až tří dnů přivezlo asi 15 nebo 20 tisíc. Turecko tvrdí, že jde celkem o 70 tisíc lidí, víme ale, že tento údaj není pravdivý. Dále Turecko přestalo hlídat svou námořní hranici s řeckými ostrovy a pašeráci začali znovu nabízet čluny a posílat lidi na Lesbos, Samos, Chios a další ostrovy. Nejen, že Turecko prohlásilo, že hranice nebude hlídat, ale také přeshraničním přechodům aktivně napomáhá.

Proč na Twitteru tvrdí turecký ministr vnitra, že turecko-řeckou hranici v oblasti provincie Edirne, překročilo přes 70 tisíc uprchlíků, i když je jich ve skutečnosti mnohem méně? Proč dochází k takovému nadhodnocení?

O tom se dá spekulovat. Pro Erdoğana je důležité, aby to fungovalo. Potřebuje motivovat uprchlíky, aby se na hranice sami vydali, a vzbudit pocit, že se spousty uprchlíků chtějí dostat do Evropy. Tím, že otevře hranice, už Erdoğan vyhrožuje dva, nebo tři roky, ale zatím to vždy byla jen verbální výhrůžka. Teď hranice otevřel a zároveň uprchlíky podnítit, aby se vydávali na cestu.

Na jednu stranu Erdoğan působí na své vlastní turecké publikum, u kterého se snaží vzbudit pocit, že spousta uprchlíků z Turecka odchází pryč. Je to také hra o veřejné mínění v Evropě, abychom se báli a měli pocit, že je situace velmi špatná. A zároveň směrem k uprchlíkům, kteří sledují tureckou televizi a čtou turecké noviny. Erdoğan se v nich snaží vyvolat pocit, že cesta je otevřená a funguje. To ale ve skutečnosti není pravda.

Myslíte si, že by se po čtvrtečním anonymním oznámení o otevření hranic, vydalo do Řecka takové množství lidí samo, nebo je jejich množství ovlivněné tím, jak jim v odchodu napomáhá samotná turecká vláda?

Určitě by to nešlo tak rychle. Už jen to, že prohlášení vyšlo od anonymního zdroje, je neobvyklé. Většinou oficiální prohlášení vydává přímo Erdoğan nebo příslušní ministři. Anonymita zdroje byla tedy mimořádná sama o sobě.

Pohyb uprchlíků byl rychlý, protože Turci zorganizovali desítky až stovky autobusů, které začaly uprchlíky nabírat ve městech a svážet je na turecko-řeckou hranici. Během 48 hodin se tedy k hranici dostalo těch odhadovaných 15 až 20 tisíc lidí. Mnoho uprchlíků by se samozřejmě dalo na cestu tak jako tak, nicméně by jich určitě bylo méně. Kdyby Turecko přesun uprchlíků takto nepodpořilo, šlo by všechno mnohem pomaleji. Erdoğan ale potřeboval, aby to pro Evropu znamenalo náraz. Jen, když se toho děje naráz hodně, nastávají demonstrace na hranicích a celá situace vyžaduje rychlou a silnou reakci, mají média o situaci zájem. Pokud by byl vývoj situace postupný a trval týden nebo dva, média by o ni ztratila zájem.

Ve vašem článku na webu A2larm zmiňujete cílené vytváření mediální mlhy, která má odvést pozornost od dění v Sýrii. Od čeho konkrétně měl tento plánovaný náraz odvést pozornost?

Žádná vláda tohle na oficiální úrovni neprohlásila, jedná se ale o extrémně náhodný souběh událostí. Když se z Idlibu dalo na útěk 950 tisíc lidí, Erdoğan naznačil, že vzhledem k příchodu dalších uprchlíků na jižní hranici Turecka se nebude schopný starat o uprchlíky, kteří již v Turecku jsou, a pustí je dále do Evropy. Erdoğan se ale v současnosti dostal do kleští.

Na jednu stranu má své zájmy na severozápadě Sýrie, v provincii Idlib, která hraničí s Tureckem. V Idlibu jsou v konfliktu Kurdové, islámské radikální skupiny a stoupenci Bašára Asada (a Turecko zaútočilo na síly syrského prezidenta Asada, pozn. redakce). Zároveň se ale turecký prezident snaží vycházet s Ruskem, které ovšem podporuje Asada. NATO, jehož je Turecko členem, plně nepodporuje ani Asada ani Rusko. Jedná se tedy o vysokou politickou hru a nechci zde zabíhat do podrobností, protože situace v Idlibu[1] je geopoliticky velice složitá. Erdoğan hraje na uprchlickou kartu zjevně proto, aby měl větší páku na NATO a na Evropskou unii.

Tiskový mluvčí turecké vlády Fahrettin Altun tvrdí, že Turecko nemá jinou možnost než uvolnit kontrolu svých hranic, protože se mu ze strany Evropské unie nedostalo dostatečné podpory při hoštění syrských uprchlíků na svém území. Je pravda, že Evropská unie neposkytla Turecku dostatek podpory a nedodržela tudíž svou část dohody?

Je pravda, že Turecko nedostalo všech 6 miliard eur, na kterých se s Evropskou unií původně dohodlo. Na druhou stranu ale ani Turecko také zcela nedodrželo svou část dohody. I přesto, že slíbilo hlídání hranic, nechalo například v roce 2019 do Řecka připlout kolem 60 000 lidí. Nerespektování dohody tedy bylo oboustranné. Další část dohody se týkala návratů uprchlíků, kteří v Řecku nedostanou azyl, zpět do Turecka. Za čtyři roky platnosti dohody bylo do Turecka navráceno pouze 2 000 lidí.

V posledních dnech se v médiích objevují pochopitelné, nicméně hodně vyostřené reakce obyvatel řeckých ostrovů, které hostí větší množství uprchlíků, než kolik mohou zvládnout. Dále se mluví o posilování kontroly pozemních řeckých hranic, plánované užší spolupráci s Frontexem a o vojenských cvičeních. Co to znamená pro uprchlíky samotné? Co bude dál s lidmi, které Turecko organizovaně dopravilo k hranicím s Řeckem?

Na objektivní hodnocení je brzo, máme za sebou teprve několik dní od doby, co se tohle začalo dít. Z řecko-turecké hranice je relativně málo ověřených zpráv. Na řecké straně hranice se odehrávají vojenské manévry a je velice dobře střežená. Několik desítek lidí, kterým se hranici překročit povedlo, bylo uvězněno. Málo informací je také z turecké strany, protože Turci do svých prostor mnoho novinářů nepouštějí a ti pak získávají informace z druhé ruky. Někteří lidé se už o víkendu snažili vrátit zpátky, protože zjistili, že se přes hranici nedostanou, nevíme ale přesně, kolik jich bylo. Objevily se i zprávy o tom, že je Turecko nechce pustit zpátky, a tak jsou drženi v onom „území nikoho“. Jedná se ale jen o částečně potvrzené zprávy.

Navíc těch zmiňovaných 15 nebo 20 tisíc lidí, není na jednom místě, ale jsou rozmístění podél hranic. Hodně se mluví o pohraničním městě Edirne, kde je 4 až 5 tisíc lidí, což je asi nejvíc na jednom místě. Jak z řecké, tak z turecké strany je situace velice napjatá. Ale jak říkám, je brzo na to situaci hlouběji analyzovat, protože ověřených zpráv je málo.

Řecko oznámilo, že plánují na jeden měsíc přestat přijímat žádosti o azyl. UNHCR na to reagovalo obviněním Řecka z porušování Ženevské konvence a práv EU. Myslíte si, že by to pro Řecko mohlo mít nějaké důsledky? Co řecká reakce vypovídá o stavu Evropské unie jako takové?

O stavu Evropské unie to vypovídá, že není jednotná a že se nedokáže shodnout na tom, jak by se situace měla řešit. K tomu velice silně přispívá i přístup České republiky, která blokuje všechny návrhy, co k řešení situace vzejdou. Jestli Řecku hrozí právní postihy? Pravděpodobně ne, protože na úrovni států jsou soudní procesy a žaloby otázkou několika let a během letoška by se nějaká žaloba určitě nedostala až k soudu. Tvrzení UNHCR je korektní a i v evropském právu je právo na azyl zakotveno jako jedno ze základních práv, které člověk má, když překročí hranice. Je tam i právo na individuální posouzení, což je ostatně i v Ženevské konvenci. Na druhou stranu porušuje mezinárodní právo Řecko i další státy už delší dobu, a kde není žalobce, není ani soudce.

Jak by se měla k této aktuální situaci podle Vás postavit Evropská unie? Jaká jsou možná řešení a jak celá situace může do budoucna ovlivnit vztahy mezi EU a Tureckem?

O možných řešeních se mluví už poslední čtyři až pět let, když celá tahle problematika začala být aktuální. Po všech možných pokusech a variantách se ukazuje, že jediným schůdným řešením je pravděpodobně nějaká forma společného azylového systému celé Evropské Unie. Tento systém by mohl fungovat jako náhrada Dublinské konvence, dle které je o azyl nutné požádat v první zemi Evropské unie, do které uprchlík přijde.

Pokusy o vytvoření společného azylového systému celé Evropské unie nefungují z velké části i kvůli České republice. My jsme do toho „hodili vidle“ několikrát, viz prohlášení pana premiéra o tom, že nepřijmeme ani jednoho migranta. Pomohl by jednotný azylový systém, který by dokázal rychleji zpracovávat žádosti o azyl a rozhodovat o tom, zda daný člověk má nebo nemá na azyl právo. To by ale znamenalo, že by se poté žadatelé o azyl přemisťovali do jednotlivých zemí. Mohlo by se jednat o podobný systém, jako kvóty, který ale může fungovat i na odlišném principu. Jiný způsob, než společný azylový systém je pravděpodobně neudržitelný.

Jednou jsme součástí nějakého společenství, které má společné hranice. Mluvíme zde v podstatě o tom, že buď zrušíme Schengen, nebo se dohodneme, že dokážeme vyhodnocovat žadatele o azyl a v rámci Schengenského prostoru se o ně nějak starat. Může se to zdát jako extrémní řešení, ale ukazuje se, že jakákoliv dohoda s Tureckem není funkční. Dnes je v Řecku více než 100 tisíc lidí, kteří tam jsou už několik let a nevědí, co s nimi bude, protože neexistuje žádná legální cesta, jak jejich situaci vyřešit. Dodávám, že by samozřejmě měla existovat i návratová politika. Dnes je velice obtížné a často nereálné dostat ty, kteří nemají právo na azyl nebo doplňkovou ochranu, do jejich zemí původu. Obojí jde ruku v ruce.

Dalimil Petrilák Analytik spolku Pomáháme lidem na útěku

V civilním životě podnikatel, od roku 2015 dobrovolník, který spoluzaložil spolek Pomáháme lidem na útěku, aktivně se podílel na koordinaci i praktické pomoci uprchlíkům v Maďarsku, Srbsku i Řecku. Dlouhodobě sleduje a analyzuje dění na Balkánské trase i na řeckých ostrovech.

1]          Více informací o situaci v Sýrii můžete najít v naší publikaci „Policy Paper: How to Help Syria Recover“