Příčiny migrace a způsoby, jak je minimalizovat
V současnosti, kdy svět čelí velké výzvě v podobě koronavirové krize, se zdá, že se migrace skoro zastavila. Média o lidech v pohybu skoro nepsala, politici o nich nemluvili. Změnilo se to až v posledních dnech. Migrace se tedy nezastavila, stále pokračuje. Proč tomu tak je? Co lidi donutí opustit své domovy a co všechno hraje při rozhodování roli? Jak jejich odchod ovlivní původní i cílové země?
Foto: Uprchlický tábor Zaatarí v Jordánsku. Ι Zdroj: Archiv Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE.
Tématu se mimo jiné aktuálně věnují i dvě zprávy, které vydaly naše partnerské organizace Ambrela a FOCSIV . Migrace je v jejich zprávách propojena s chudobou, rozvojovou spoluprací i udržitelností.
Na počátek je dobré říct, že první celosvětový pohled na migraci z hlediska udržitelnosti vytvořila OSN, když světu představila 17 cílů udržitelného rozvoje. Migrace je ve výsledku přítomná ve většině cílů, nejvíce se na ni zaměřuje desátý cíl, který usiluje o snížení nerovností, v souvislosti s migrací mezi jednotlivými zeměmi. Mimo to je téma migrace přítomno i v dalších cílech, například v těch, které se zaměřují na snižování chudoby, podporu kvalitního vzdělání, ekonomický rozvoj a zajištění důstojné práce.
Proč se na nějaké cíle vůbec zaměřovat? Kromě toho, že se cíle snaží podpořit a zlepšit život každého člověka, vedou i ke zmenšení příčin migrace. Ta může být v menším meřítku lépe koordinována a potenciál migrujících může být více využit. Pokud se zaměříme na důvody migrace, zjistíme, že existují různé úhly pohledu. Zmínit můžeme například čistě ekonomický (neoklasicistní) pohled, podle kterého je migrace dobrovolným svobodným rozhodnutím jedince, který chce (zjednodušeně řečeno) vydělávat více peněz. A protože to v jeho zemi není možné, odejde do zahraničí. Jiný pohled a kritici této teorie říkají, že je důležité vidět i sociální vazby, které na rozhodnutí odejít mají nemalý vliv. Jde například o souhlas rodiny nebo o to, jestli v cílové zemi jsou již nějací známí, případně známí známých – aby dotyčný migrant nezůstal nakonec v cílové zemi úplně sám. Kromě toho jsou zde samozřejmě další důvody, jako válka, pronásledování, konflikty, nestabilní situace a další, které z domovů vyhání spoustu lidí. Ti se pak označují jako uprchlíci a mají nárok na humanitární víza a jiné možnosti ochrany.
V souvislosti s termíny uprchlík a migrant se objevuje nový pojem mixed migration, který zahrnuje uprchlíky i migranty. Do češtiny by se dal volně přeložit jako smíšená migrace. Koncept vznikl proto, aby ukázal, že migranti a uprchlíci sice označují lidi s odlišnými důvody emigrace, zároveň jde ale o lidi, kteří přicházejí stejnými cestami a čelí stejným problémům.
Migranti a uprchlíci svým rozhodnutím odejít ovlivňují své cílové i původní země. Připomeňme, že z původních zemí neodchází nejchudší, ale převážně ti, kteří na cestu mají peníze. Předpokládá se u nich, že získali určité vzdělání a v cílové zemi se spíše zapojí a budou ekonomicky přínosní. Po odchodu části emigrantů by se v zemi původu měly podle neoklasicistní teorie zvednout platy, jelikož ubyla pracovní síla a prázdná pracovní místa je třeba zaplnit. V cílové zemi se očekává naopak snížení platů a zapojení emigrantů hlavně do sektoru služeb. I když se v zemi původu platy po odchodu části emigrantů zvýší, zvýší se i podíl lidí, kteří budou mít peníze na cestu a emigrují. Slabé stránky modelu také ukazují reálná čísla například z afrických států, které mají vysoká čísla emigrantů, ale přitom na tom ekonomicky nejsou dobře.
Zde přichází na řadu rozvojová spolupráce, jejímž prostřednictvím se vyrovnávají rozdíly mezi zeměmi a pomalu tak mizí motivace pro migraci. Na rozdíl od humanitární pomoci jí je věnována menší pozornost médií, trvá déle a zaměřuje se na rozvoj oblastí jako je vzdělání nebo zdravotní péče. Výsledky jsou tedy vidět až za dlouhou dobu.
Foto: Projekty rozvojové spolupráce Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE v Kambodži se zaměřují na adaptaci farmářů a farmářek na klimatickou změnu a na oblast snižování rizika katastrof. Ι Zdroj: Archiv Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE.
Kromě rozvojové spolupráce jsou důležitým příjmem řady zemí remitence, peníze, které zasílají migranti zpět do zemí původu. Remitence a rozvojová spolupráce mají své plusy i negativa. Remitence jsou stabilní bez ohledu na politickou či jinou situaci a jejich účel se v čase moc nemění. Většinou je příjemci využívají na nákup běžných věcí jako jídlo, hygienické potřeby nebo léky. V poslední době se ale i remitence začínají využívat na drobné podnikaní, hlavně v Latinské Americe nebo v Asii.
K tomu, aby migrace byla lépe koordinovaná a ve svém důsledku prospěšná, může pomoci i politika, včetně politik EU. Největší mezery v politice EU spatřují autoři v chybějící společné zahraniční politice. Prvním krokem by mohla být společně nastavená pravidla týkající se obchodu se zbraněmi. V současnosti se země EU podílí celými 30 % na celosvětovém obchodu se zbraněmi, který v důsledku k migraci z některých zemí přispívá.
Migrace je přirozeným vyústěním některých životních podmínek. Aby byla pro všechny co nejprospěšnější, je třeba její proces důkladně poznat a ideálně také korigovat. Státy se mohou zaměřit na poznání již existujících „záchranných sítí“ (již adaptovaných migrantů). Mohou se soustředit na zvyšování konkurenceschopnosti zemí, zlepšovat zdravotnické i jiné služby, posilovat rovnoprávnost, být otevření rozvojové spolupráci i svým původním občanům. Návodem mohou být právě Cíle udržitelného rozvoje.