Remitence blízkovýchodních migrantů žijících v ČR

Remitence jsou prostředky, které proudí mezi zeměmi, které migranty vysílají a zeměmi, které je přijímají. Tvoří významný zdroj hospodářského a sociálního rozvoje v zemích, odkud migranti přicházejí. Po přímých zahraničních investicích jsou finanční remitence hned druhým nejvýznamnějším zdrojem rozvoje a svou výší předstihují rozvojovou a humanitární pomoc. Vedle finančních remitencí hrají důležitou roli též remitence sociální, kterými se odborníci zabývají zhruba posledních dvacet let.

Sociálními remitencemi rozumíme především přenosy způsobů uvažování, politických názorů, hodnotových žebříčků a také očekávání ohledně fungování společnosti. K jejich přenosu dochází především při cirkulární pracovní migraci, při trvalém návratu migrantů, ale též při běžném pravidelné kontaktu mezi migrujícími a nemigrujícími osobami. Ať již je tento kontakt osobní během oboustranných návštěv nebo zprostředkovaný telefonem, e-mailem, sociálními sítěmi a dalšími technologickými platformami.

Abychom zmapovali, jak je to s remitencemi migrantů z Blízkého východu, kteří žijí v Česku, provedli jsme výzkum na toto téma. Jeho základem byla fokusní skupina složená z devíti lidí pocházejících z různých zemí Blízkého východu. Na jejím základě byly později provedeny dva hloubkové rozhovory s vybranými osobami.

Během skupinového rozhovoru v rámci fokusní skupiny i během hloubkových interview se potvrdily některé skutečnosti, které jsme předpokládali na základě výstupů jiných studií a odborných článků. Kupříkladu nedostatečná infrastruktura a nefungující státní správa patří k důvodům, které stály za rozhodnutím informantů migrovat, a současně tvoří překážku pro trvalý návrat. Materiální podoba remitencí se u našeho vzorku ve významné podobě neobjevila, někdy finanční remitence dokonce proudí opačným směrem. Ukázalo se, že pro cirkulaci jakýchkoli remitencí se jako stěžejní jeví oboustranné udržování blízkého kontaktu mezi rodinou ve vysílající zemi a migranty, což není vždy jednoduché. Návštěvy rodinných příslušníků a přátel v ČR žijících migrantů komplikuje vízová legislativa.

Přestože odborníci na migraci zdůrazňují silnou provázanost finančních a sociálních remitencí, v našem výzkumu se toto zcela nepotvrdilo. Naopak se překvapivě ukázalo, že sociální remitence mohou být vytvářeny nezávisle na remitencích finančních. Musíme mít však na paměti, že náš výzkumný vzorek byl velice úzký a specifický svým složením. Vzhledem ke svému omezenému rozsahu si naše případová studie nemohla klást za cíl formulování závěrů s obecnou platností, ale měla posloužit jako úvodní vhled do této specifické problematiky. Věříme, že i díky ní se podaří přitáhnout k sociálním remitencím více pozornosti a dočkáme se rozsáhlejších a reprezentativnějších výzkumů.