SDG#10: Nerovnosti

Boj s nerovnostmi je desátým cílem udržitelného rozvoje a je velmi propojen s ostatními cíli. Jmenovat za všechny můžeme snahu o vymýcení chudoby. Když vymýtíme chudobu, bude menší i nerovnost příjmů, v důsledku toho bude méně hladu a více vzdělaných lidí. U nich je pak vyšší šance, že budou mít více peněz, kterou budou moci využít na zlepšení svého života, např. na zdravotní péči, na vzdělání svých dětí atd. Samozřejmě se jedná o ideální stav, ke kterému ještě povede dlouhá cesta, ale SDG nás cíli přibližují. Samotná propojenost jednotlivých cílů je ilustrována níže:

Obrázek: Propojenost jednotlivých cílů SDG.

Zdroj: https://www.sdgwatcheurope.org/wp-content/uploads/2020/09/Inequalities-Campaign-Toolkit-June-2018_CZ.pdf

OSN pro snížení nerovností uvnitř zemí i mezi nimi stanovilo mj. tyto dílčí cíle:

• Do roku 2030 postupně dosáhnout a udržet růst příjmů spodních 40 procent populace na úrovni vyšší, než je celostátní průměr,
• Do roku 2030 posilovat a podporovat sociální, ekonomické a politické začleňování všech, bez ohledu na věk, pohlaví, zdravotní postižení, rasu, etnický původ, náboženské vyznání a ekonomické či jiné postavení,
• Zajistit rovné příležitosti a snížit nerovnosti, zejména odstraňováním diskriminačních zákonů, politik a postupů, a podporou vhodných právních předpisů, politik a postupů,
• Přijmout politická opatření, zejména v oblasti fiskální, mzdové a v oblasti sociální ochrany a postupně dosáhnout větší rovnosti,
• Zlepšit regulaci a monitoring globálních finančních trhů a institucí a posílit uplatňování těchto regulací,
• Zajistit větší zastoupení a silnější hlas pro rozvojové státy v rozhodování v mezinárodních ekonomických a finančních institucí s cílem vytvořit efektivnější, věrohodnější, spolehlivější a legitimnější instituce.

Čajová produkce na Srí Lance – nerovnosti v praxi

Na státy i jednotlivce mají nerovnosti negativní dopady. Uvedení konkrétních dopadů můžeme začít ilustrací v oblasti ekonomiky, kdy v případě rostoucího počtu lidí s malými úsporami, nemá kdo přispívat k rozvoji malého a středního podnikání, které je pro rozvoj země stěžejní. Lidé tak nemusí být schopni dovolit si úvěr a v důsledku toho dochází ke zpomalení ekonomického růstu. Státy s vysokými mírami nerovnosti také mívají méně úspor, protože sice nejbohatší přispívají vysokými částkami, ale celkově se jedná jen o malé procento obyvatel – pro ekonomiku státu je tedy výhodnější střední třída.

Nerovnosti pak najdeme i v tržní ekonomice a v nerovné distribuci bohatství. Příkladem takového ambivalentního vývoje je produkce čaje na Srí Lance. Ta je 3. největším exportérem a 4. největším producentem čaje na světě (rok 2017). Na produkci čaje se přímo či nepřímo podílí okolo 1 milionu obyvatel, dále má produkce čaje 2% vliv na HDP. Pracovníci, kteří se na produkci čaje podílí však patří k nejchudším obyvatelům a 30 % z nich žije pod hranicí chudoby. Plantážní společnosti jim totiž vyplácí nízké mzdy (např. polovinu mzdy ve městech), aby co nejvíce ušetřily. Na produkci čaje tak bohatne stát a samotné firmy, avšak jednotliví pracovníci plantáží adekvátně ohodnoceni nejsou. Dochází tak k vykořisťování, kdy se na zaměstnancích podepisuje finanční nejistota, trpí stresem, nemohou zaplatit kvalitní vzdělání svým dětem, potažmo jim koupit zdravou a na živiny bohatou stravu nebo zajistit bydlení. V důsledku toho se pak mohou objevit zdravotními problémy, na jejichž léčbu nemají peníze a spirála nerovností se tak dále roztáčí.

Kromě sociálních aspektů, můžeme jmenovat i ekologickou stránku věci – kvůli pěstování čaje dochází k odlesňování, půdní erozi, acidifikaci půdy, znečišťování životní prostředí chemikáliemi (půdy i vody) apod. a z těchto prohřešků se nikdo nezpovídá. Jedna z analýz sumarizuje, že čajový průmysl v této podobě udržitelnému rozvoji moc nepřispívá. Řešením by mohlo být využití certifikací, díky kterým by mohlo být dosahování určitých standardů. Další vylepšení čajového průmyslu leží také ve vzdělávání spotřebitelů, kteří svou poptávkou mají na produkci největší vliv.

Ukazatele nerovností

V souvislosti s nerovnostmi se často mluví o příjmové nerovnosti a o nerovnosti v příležitostech. Například příjmová nerovnost v EU se mezi lety 2010 a 2016 zvýšila, důvodem je nízký růst příjmu nejchudších domácností, a naopak rychlejších růst příjmu u již bohatších skupin obyvatelstva.

Existují různé způsoby, jak nerovnosti mezi zeměmi vyjádřit. Jeden z ukazatelů, který nerovnosti sleduje, je index lidského rozvoje (human development index, HDI), který primárně vychází ze tří aspektů (ne)kvality života jako je chudoba (HDP na obyvatele), gramotnost a dosažené vzdělání a naděje dožití, která ve své podstatě zohledňuje i další jevy jako je úmrtnost apod. Index pochází z roku 1990.  Hodnoty indexu se pohybují od 0 do 1 a země jsou na základě dosažené hodnoty rozdělovány do čtyř skupin – velmi vysoký stupeň rozvoje (0.8–1.0), vysoký (0.7–0,79), střední (0,55–0,69) a nízký (< 0,55). Obecně mezi státy s vyššími hodnotami patří státy Evropy, USA, příp. některé země Asie a jižní Ameriky. Konkrétně mezi země s nejvyššími hodnotami dlouhodobě patří severské státy, hlavně Norsko, které se pravidelně umisťuje na prvním místě. Mezi státy s nejvyššími hodnotami se v roce 2020 zařadilo ještě Irsko, Švýcarsko, Hong Kong a Island. Oproti tomu nejnižší hodnoty HDI mají státy Afriky, úplně nejnižší hodnota byla zjištěna v Nigeru, ve kterém je široce rozšířena podvýživa a 44 % lidí žije pod hranicí chudoby. Česká republika je na 27. místě mezi státy s velmi vysokým HDI, před námi je Francie a za námi na 28. místě Malta.

Zpráva shrnující výsledky měření HDI ukázala i na konkrétní nerovnosti mezi zeměmi. Jednalo se například o situaci v některých zemích Asie (konkrétně v Indii, Kambodže, Thajsku), kde u dětí původních obyvatel bylo zaznamenáno více problémů s podvýživou. Roli také, alespoň v Indii, sehrávalo pohlaví – o dívky se někteří rodiče starají jinak, neinvestují do jejich zdraví a jejich vzdělání tolik jako do chlapců. To pak u dívek vede k vyšší podvýživě. Samozřejmě to ale ukazuje na další problémy, které jsou s genderem spojené.

Často používaný je také Giniho koeficient, kterým se dá měřit rozdělení příjmů. Hodnoty jsou podobně jako HDI mezi 0 až 1. Čím vyšší hodnota, tím vyšší rovnost příjmů (1 = dokonalá rovnost, 0 = dokonalá nerovnost). Někteří autoři však používají hodnoty s obráceným rozložením – například Eurostat. Podle něj se Giniho koeficient udává od 0 do 100, přičemž 0 značí perfektní rovnost a 100 perfektní nerovnost – tedy situaci, kdy veškeré příjmy dostala jen jedna osoba. Toto rozdělení je vidět i na obrázku níže.

Obrázek: HDI ve světě, ještě v roce 2019. Nejvyšší hodnoty indexu mělo Norsko (0.96), následovalo Švýcarsko, Irsko, Čína a Island.

Zdroj: https://knoema.com/atlas/maps/Human-development-index

Obrázek: Giniho koeficient ve světě. Čím vyšší číslo a světlejší barva, tím má země vyšší příjmové nerovnosti. Nejnižší nerovnosti byly v roce 2015 mj. v severní a východní Evropě.

Zdroj: https://ourworldindata.org/income-inequality

Nerovnosti a vzdělání v ČR

Podívejme se ještě na nerovnosti v ČR, které mimo jiné vychází z nerovných možností vzdělávání. Vzdělání a jeho příp. nedostatek je spjat s chudobou. Roli přitom hraje i vzdělání rodičů. Výzkum z roku 2017 ukázal, že lidé do 30 let, jejichž rodiče nemají maturitu, jsou chudobou postiženi přibližně dvakrát častěji než jejich vrstevnicí se vzdělanějšími rodiči. Chudobou byla ohrožena pětina mladých lidí do 30 let, z nich pak byly více ohrožené ženy a obecně také mladí rodiče. Ženy se z ohrožení chudobou dostávaly hůře než muži. Ohrožení také záleželo na dosaženém vzdělání, mezi vysokoškoláky bylo ohroženo jen 13 %, ale mezi lidmi, kteří vzdělání nezakončili maturitou bylo ohroženo 40 %. 

Nejvíce ztížené podmínky v přístupu ke kvalitnímu vzdělání mají žáci v Karlovarském a Ústeckém kraji, kde školy dosahují podprůměrných výsledků v mezinárodním srovnávání PISA – výsledky jsou podobné jako v Bulharsku nebo Malajsii. Je to mj. způsobeno podfinancováním učitelů, jejich nedostatečnou kvalifikací i administrativní zátěží. V chudých krajích děti častěji nevystudují střední školu (okolo 17 %), v bohatších se to oproti tomu týká jen 2–4 % žáků. 

Systém vzdělávání zde nestačí k tomu, aby se člověk vymanil z chudoby. Způsoby řešení nabízí Daniel Prokop ve své knize Slepé skvrny. Jedním z nich je zpřístupnění vzdělávání i dětem z vyloučených lokalit, a to romským i neromským dětem. Je přitom důležité už předškolní vzdělávání. Když děti navštěvují alespoň dva roky školku, mají více než 2x vyšší šanci, že budou chodit do standardní základní školy a pak i na střední školu. Pokud je školka kvalitní, rozvíjí schopnosti dětí, zapojuje je do společnosti a obecně řečeno se jim věnuje, pomáhá i průměrným dětem – lépe se začleňují do kolektivu, a i jejich dalších schopnosti se vyvíjejí. Samotném zpřístupnění vzdělání nemá vliv jen na děti ale i na rodiče, kteří by tak získali čas pracovat na částečný úvazek a tím pádem finančně podporovat rodinu.

Kromě vzdělání bychom nerovnosti našly i v dalších oblastech, například v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci apod. Pozitivem je, že se o tématu nerovností čím dál více mluví. Na systémovém řešení je ještě třeba zapracovat, ale zatím můžeme zmínit alespoň lokální praktické projekty soustředící se na různé aspekty problematiky – ať už je to aplikace Nenech to být bojující proti šikaně na pracovišti nebo ve škole, nebo spolek Colliery SRDCEM podporující sportování lidí s hendikepem. Ze zahraničního prostředí jmenujme lampičku vyvinutou pro potřeby Filipín, kde není tak rozšířená elektrická síť. Lampička se aktivuje dostupnou slanou vodu a hodí se i pro případy humanitárních katastrof, když dojde k dočasnému výpadku elektrického proudu.

Obrázek: Jak jste bohatí v porovnání s ostatními lidmi z vaší země a regionu?

Zkuste si to na webových stránkách: https://wid.world/simulator/CZ/