SDG#4: KVALITNÍ VZDĚLÁNÍ

Konkrétní kroky se soustředí na dosažení primárního a sekundárního vzdělání pro všechny bez rozdílu, včetně toho, že vzdělávání bude bezplatné a kvalitní. Na vzdělání by tak dosáhly všechny děti jakéhokoliv původu, pohlaví, vyznání, případného zdravotního postižení a jakékoliv jiné minority.  K dosažení cíle by měly vést změny zahrnujcí např. zlepšovaní rané péče o dítě a předškolní vzdělávání, tak, aby se dítě mohlo rozvíjet a bylo připravené zapojit se do vzdělávacího procesu. Také se soustředí na zajišťování rovných podmínek pro všechny, včetně možnosti odborného, univerzitního a jiného terciárního vzdělání.

Úroveň vzdělanosti, gramotnost, podíl dívek ve škole apod. se ve světě celkem stabilně zvyšují. Od roku 1800 do roku 2016 se celková gramotnost ve světě zlepšila o 76 % (!), konkrétně z 10 % gramotných v roce 1800 na 86 %v roce 2016. Dalším příkladem úspěchu je podíl dětí, které se do základních škol v zemích globálního Jihu zapíší: je to až 91 %. Také se dosáhlo (relativní) rovnosti v přístupu ke vzdělání mezi dívkami a chlapci. Nejedná se to ale bohužel všech úrovní vzdělávání ani všech regionů. V zemích s nízkým příjmem chlapci studují déle, což by samo o sobě nemuselo být problémem. Do škol tam ale chodí jen 60 % dívek (Rosling a kol. 2018, data za rok 2017).

Na obrázku níže jsou vidět nerovnosti ve vzdělávání mezi muži a ženami. Tam, kde studují déle ženy, je použita červená barva. Modrá barva naopak signalizuje, že déle studují muži. Čím je barva sytější, tím déle dané pohlaví studuje a rozdíl mezi pohlavími je vyšší. Nejvyšší rozdíl je v Angole, kde muži studují o 5 let déle než ženy. Na druhé straně spektra je Barbados, kde se skoro o 3 a půl roku déle věnují studiu ženy.

Obrázek: Vizualizace nerovností ve vzdělávání mezi dívkami a chlapci.Data pochází z roku 2013.Zdroj: Brilliant Maps.

Vidíme sice velký pokrok, ale stále je co zlepšovat. Bez vzdělání i nadále zůstává 57 milionu dětí. Více než polovina z nich žije v subsaharské Africe. Stále jsou přítomny nerovnosti ve vzdělání – děti z nejchudších domácností mají 4x vyšší pravděpodobnost, že se do školy nepodívají. Problémy mají i jiné menšiny včetně uprchlíků, u kterých je situace v mnoha ohledech ještě komplikovanější. Často žijí v nevyhovujících podmínkách, kde k učení není příležitost, prostor ani klid. Marie Immonen, ředitelka organizace Lutheran World Service udává, že průměrná doba, kterou stráví lidé v uprchlických táborech, je 18 let. To je pro kohokoliv dlouhá doba, ale pro děti obzvlášť. Kromě nedostatečného bydlení jim přístup ke vzdělání může být komplikován i různými administrativními požadavky a poplatky. Kromě toho si rodiny často nemohou dovolit učebnice, v mnoha zemích zcela běžnou uniformu, další pomůcky nebo školné. Situace je samozřejmě složitější, překážky nečíhají jenom v přístupu ke vzdělání, ale i v jeho průběhu. Rozdílné sociální a kulturní zázemí může žákům působit problémy se začleněním mezi spolužáky a dokončením studia.  

Bohužel letos i do této oblasti výrazně zasáhl koronavirus. Ten omezil na mnoha místech přímý kontakt dětí a vyučujících, kteří se tak musí spoléhat na různé alternativy. V chudších zemích je situace komplikovanější, jelikož rodinám často chybí zázemí s elektřinou, potřebné technologické vybavení, přístup na internet apod. Studium doma je tak ještě o to náročnější. Učitelé a učitelky na celém světě ale přichází s nejrůznějšími řešeními. I u nás probíhala např. výuka přes televizi, dá se ale třeba využít i rádiové spojení. 

Jak taková výuka může vypadat ukazuje ve videu Bilal, který bydlí v libanonském Bejrútu.

Bilal navštěvuje vzdělávací centrum Tahaddi, které pomáhá se sociální integrací. Centrum poskytuje vzdělání, rozšiřující odborné vzdělávací kurzy a pomáhá lidem dostat se z chudoby a jejích následků. Kromě toho je ale důležitým místem setkávání, kde mohou místní trávit čas a navazovat kontakty – a to nejenom děti, ale i dospělí. Mezi vzdělávacími programy jsou totiž i kurzy pro dospělé. Ti se zde mohou naučit číst, psát a počítat, pokud k tomu v dětství sami neměli příležitost. Komunitní centrum také zastřešuje šicí dílnu, kde může pracovat až 20 lidí.

Právě skrze kurzy a školení dochází k podpoře jednoho z dílčích cílů OSN, kterým je zvýšení počtu mladých a dospělých, kteří mají příslušné dovednosti včetně technických a odborných, které budou předpokladem pro zaměstnání, důstojné pracovní zařazení a pro podnikání (cíl 4.4.). Kurzy jsou organizovány v Jordánsku nebo Myanmaru. Soustředí se především na uprchlíky či jinak zranitelné skupiny lidí. Cílem je dodat lidem potřebné kompetence a podpořit je ve startu vlastního drobného podnikání, aby mohli být soběstační. Mladí lidé se školí v praktických dovednostech, např. v pletení sítí, opravování motorek nebo lodí, kadeřnických a kulinářských službách, prodeji apod. Obsahem školení je i ekonomická stránka věci, jako je vedení účetnictví, vytvoření plánu, propagace a spoření. Není tedy nutné cílit jen na děti, i skrze vzdělání rodičů se dosahuje pokroku – rodiče mají práci a peníze, a jejich děti tak nemusí přispívat do rodinného rozpočtu, ale mohou se věnovat studiu.

Použité zdroje:

Rosling Hans, Roling Ola, Roslingo Rönnlundová Anna. 2018. Faktomluva. Jan Melvil Publishing, Praha.