SDG#6: PITNÁ VODA A KANALIZACE

Dostupnost zdravotně nezávadné pitné vody se od roku 1990 zlepšuje, stále však desetina lidí na světě tento přístup nemá. Zároveň více než třetina lidí na planetě nemá přístup k sanitačním zařízením, jako je kanalizace, toalety nebo latríny. Dvě pětiny lidí nemají možnost umýt si doma ruce mýdlem pod tekoucí vodou a dvě miliardy lidí žijí v zemích, kde hrozí vody nedostatek. Níže na obrázku je vidět, jak se špatná kvalita vody podepisuje na úmrtnosti, a to zejména v Africe a v jižní a jihovýchodní Asii. Nejvíce úmrtí kvůli závadné vodě připadá na Středoafrickou republiku a Čad – 150 a 131 úmrtí na 100 000 obyvatel.

Obrázek: Míry úmrtnosti způsobené závadnou vodou na 100 000 obyvatel v roce 2017. Zdroj: Clean Water - Our World in Data

OSN proto usiluje pro všechny o následující:

• zajistit přístup k zdravotně nezávadné a dostupné pitné vodě
• zajistit sanitační a hygienická zařízení se zvláštním ohledem na potřeby žen a dívek
• zlepšit kvalitu vody, snížit její znečišťování, zlepšit zacházení s odpadními vodami
• zlepšit efektivitu využívání vody a vyřešit její nedostatek
• chránit a obnovovat ekosystémy, které vodu shromažďují, zadržují a zasakují

V Česku je infrastruktura pro dodávky kvalitní pitné vody i pro odvedení a vyčištění odpadní vody zajištěna a vnímáme ji jako samozřejmost. Touto jistotou ale může otřást mimořádná událost, jako je povodeň. Taková událost přináší škody na majetku, může zasáhnout mnoho domácností a nevyhne se ani zdrojům pitné vody. Povodňová voda je znečištěna odpadními vodami, septiky a uhynulými zvířaty. Pokud jsou zdroji pitné vody v zaplaveném území studny, není možné vodu z nich použít ani k pití, ani k očistě. Jejich majitelé musí být proto obezřetní, chránit své zdraví a zatopenou studnu nechat sanovat. Diakonie ČCE poskytuje humanitární pomoc lidem zasaženým povodní a je připravena v případě mimořádné události zasáhnout. V roce 2020 pomáhala po přívalových povodních na Olomoucku.

Dopadům povodní nelze předejít vždy, máme ale k dispozici různá preventivní opatření, díky nimž jim můžeme předcházet. Funkčním způsobem, který však zatím není v České republice plně využíván, je změna péče o krajinu. V druhé polovině 20. století se zemědělská krajina i koryta vodních toků kvůli zásahům člověka výrazně proměnila. Zemědělská krajina byla odvodněna melioračními potrubími, koryta vodních toků narovnána a zahloubena. V současnosti takto změněná krajina nedokáže odolávat změně klimatu, která se projevuje i větší nerovnoměrností srážek. Krajina tak čelí dlouhodobým obdobím sucha, nebo naopak přívalovým dešťům, které mohou být právě příčinou povodní.

Oba tyto jevy, období sucha a přívalových dešťů, mají v krajině stejné řešení. Adaptovat krajinu takovým způsobem, aby dokázala zadržet větší objemy vody. Pokud by se tento přístup aplikoval na celém území České republiky, dokázala by zdejší krajina zadržet objem vody srovnatelný s 10 nádržemi velikosti vodní nádrže Orlík.

Konkrétních opatření, která podporují zadržování vody v krajině, vsakování a doplňování podzemních vod, existuje několik:

Obrázek: Uměle narovnané koryto potoka, které urychluje odtok vody z území. Zdroj: Revitalizace vodních toků (ochranaprirody.cz)

Obnova přirozených koryt vodních toků, obnova meandrů a vyzvednutí zahloubených koryt na povrch

Původní podoba vodních toků a říční krajiny se podobá cévnímu systému. Koryta vodních toků jsou mělčí, široká a rychlost proudu vody zpomalují meandry. Probíhá v nich přirozená horizontální eroze, což znamená, že řeka v meandrech vymílá břehy a odplavený materiál v malé vzdálenosti opět usazuje. Okolí vodních toků tvoří lužní lesy, slepá ramena, rozlivové nivy. Taková říční síť dokáže zásobovat krajinu dostatkem vody (včetně spodních vod) a při jejím přebytku z přívalových dešťů ji regulovaně odvádí.

Minulé století však s sebou přineslo postupy, které zasáhly značně do krajiny a přetrvávají dodnes. Koryta vodních toků byla narovnána, zahloubena a často i vybetonována. Takové řeky a potoky jsou odděleny od krajiny a fungují spíše jako kanál. Protože jsou zahloubeny pod úroveň terénu, odvodňují krajinu po celé délce svého toku. Při přívalových deštích v nich velkou rychlostí odtéká velké množství vody, která nemá možnost svůj proud zpomalit a vsáknout se. Pokud deště trvají delší dobu, voda se z koryta rozlije, a protože chybí říční síť a rozlivové zóny, způsobuje povodeň škody v zemědělství i v lidských sídlech.

Stále více se proto hovoří o nutnosti ozdravit krajinu, obnovovat zásoby podzemních vod, předcházet povodním a adaptovat krajinu na výraznější výkyvy počasí, které můžeme sledovat vlivem klimatické změny. Tomu napomůže revitalizace vodních toků, která vrátí do krajiny jejich přirozený tvar a obnoví přirozenou říční síť.

Obrázek: Odstranění pevného umělého opevnění a celkový výsledek revitalizace potoka z prvního obrázku. Zdroj: Revitalizace vodních toků (ochranaprirody.cz)

Regenerace zemědělské krajiny

Krajina potřebuje zadržovat vodu v celé své ploše, nikoli pouze podél vodních toků. To lze podpořit drobnými opatřeními, která budou regenerovat i zemědělskou krajinu – např. rozdělit zcelené lány remízky, mezemi a stromy nebo při obdělávání půdy vytvářet hlubší brázdy. Také se doporučuje při pěstování plodin zacházet šetrně s půdou, nevyčerpávat ji, nezhutňovat, ale naopak zvyšovat podíl organické složky, uvážlivě střídat plodiny a umožnit pastvu velkých zvířat. Kvalitní půda s vysokým obsahem humusu má nejenom vliv na množství a kvalitu úrody, ale také dokáže zadržet velké množství vody.   

Obrázek: Vysoká tráva a stromy zlepšují zasakování vody do půdy, zabraňují erozi a fungují i jako bezpečný úkryt pro zvířata. Zdroj: Obnova krajiny na Zálúčí u Blatničky - Adapterra Awards

Přerušení odvodňovacích potrubí a vyvedení drobných vodních toků a pramenišť zpět na povrch

Zemědělská krajina v České republice byla v minulém století systematicky odvodňována. Některá tato opatření dávala smysl, protože vody bylo na některých místech dost. V současnosti se ale potýkáme se změnou klimatu, která má za následek dlouhá období sucha a vysokých teplot. Potřebujeme proto vodu do krajiny vrátit. Zemědělská krajina je protkaná sítěmi odvodňovacích potrubí a mnoho pramenišť vůbec nevyvěrá na povrch, ale pod zemí odtéká nepozorovaně potrubím pryč. Tato potrubí je potřeba najít a vytvořit plán pro jejich přerušení a nechat některé prameny opět vyvěrat na povrch. Tak mohou v místech, kde jsou zcelené vysychající lány, vzniknout zatravněné údolnice, zelené pásy s potůčky a soustavami tůněk, která zásobují území vodou, ochlazují ho a jsou důležitá pro podporu biodiverzity.

Obnova mokřadních ploch

Některé lokality mají přirozeně charakter mokřadů. Ty jsou často odvodněny melioračním potrubím. Mokřady jsou ale významnou zásobárnou vody pro krajinu. V době dešťů nasáknou a přebytky vody díky nim v krajině zůstanou. V době, kdy je sucho, pak slouží jako zásobárna vody. Tyto lokality jsou významné i pro diverzitu rostlinných a živočišných druhů.

Obrázek: Mokřady (a jejich obnova) na Jihlavsku. Zdroj: Archiv Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové spolupráce

Dostupnost vody důsledkem působení přírodních vlivů i zásahů člověka tedy prochází neustálými, i když někdy pomalými, změnami. V ČR se v době povodní může jednat o lokální nedostupnost čisté a nezávadné vody (jako se to stalo v létě 2020 v obci Šumvald na Olomoucku), kvůli dlouhodobému suchu dochází k vyprahlé půdě (vizualizace sucha v ČR například zde: Intersucho). Je tedy vhodné těmto negativním změnám předcházet. Počítají se i malé změny třeba na vlastní zahradě.