SDG#7: ČISTÉ NEBO ŠPINAVÉ ENERGIE aneb vejde se jeden rok do 2,3 dnů?

Mezi skleníkové plyny patří oxid uhličitý, metan, oxid dusný, freony a ozon. Jejich množství, které se dostane do ovzduší, se každý rok bezprecedentně zvyšuje, navíc se zvyšuje i tempo růstu. V roce 2019 bylo množství vypuštěného oxidu uhličitého 2x větší než na začátku milénia (37 mld. tun v roce 2019 versus 24 mld. tun v roce 2000). Nejvíce jsou emise skleníkových plynů spojeny s výrobou elektřiny a tepla (31 %), se zemědělstvím a lesnictvím (18 %) a s průmyslovou výrobou (12 %).

Oxid uhličitý se uvolňuje při každém spalování.

Změny, které s sebou rostoucí spotřeba energie přináší, se neprojevují všude stejně. Navíc panují velké nerovnosti mezi tím, kdo za změny hlavně může a kde se nejvíce projeví. Více jak polovinu světových skleníkových plynů totiž dohromady vyprodukuje Čína, USA a EU (27 %, 15 % a 10 %)[1], klimatické změny jsou ale nejvíce vidět v oblasti rovníku. Přitom Afrika vyprodukuje jen okolo 2-3 % všech skleníkových plynů.  Rozdíl je extrémní, pro představu občan USA za život vyprodukuje průměrně 16 tun CO₂. Pro představu za 2,3 dny je toho tolik, co vyprodukuje průměrný Nigerijec za celý ROK.

Co s tím tedy dělat? EU a i další státy a organizace prosazují přechod na čisté zdroje energií. Tedy takové, které neprodukují žádné další emise. Cílem je být do roku 2050 klimaticky neutrální. Mezi čisté zdroje energie se řadí ta, která je vyprodukovaná z obnovitelných zdrojů. Může se jednat o větrnou, solární, geotermální či různé zdroje vodní energie (přílivová, vlnová či oceánská energie). Obnovitelná energie jako taková je ve zkratce založena na přírodních procesech, lze ji doplňovat rychleji, než je spotřebována. Český zákon za obnovitelné zdroje označuje nefosilní, přírodní zdroje, samozřejmě obnovitelné a konkrétně je vyjmenovává – kromě výše zmíněného jmenujme ještě energii skládkového plynu, kalového plynu, bioplynu, biomasy a půdy. Taktéž se mezi čisté energie někdy řadí energie vyprodukovaná spalováním biopaliv a obnovitelného odpadu.

OSN prosazuje podobně jako u jiných cílů rovný přístup k čistým energiím pro všechny. Navíc specifikovalo dílčí cíle, které mimo jiné zahrnují:

• zajistit dostupnost moderních, čistých a bezpečných energií
• podstatně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů
• propagovat úsporné návyky k šetření energiemi
• celosvětově zdvojnásobit energetickou účinnost

Dále v článku se budeme soustředit hlavně na první dva dílčí cíle – větší dostupnost a větší podíl energie z obnovitelných zdrojů a s nimi provázané jevy.

Dostupnost

Energie jako takové jsou známkou pokroku a rozvoje. Přístup k energiím jde ruku v ruce s ostatními cíli, například s vizí vymýtit chudobu. Zvláště přístup k elektřině je společenským a ekonomickým ukazatelem. Chudší domácnosti mnohem častěji postrádají přístup k elektřině než ty movitější.

V současnosti se k elektřině nedostane 13 % světové populace (tj. 940 milionu lidí). Od výše příjmu domácnosti se také do určité míry odvíjí, jaký zdroj energie bude domácnost používat při vaření. 40 % obyvatel (3 miliardy) světa při vaření používá ne úplně čisté zdroje energie, například pevná paliva (dřevo, uhlí, trus). Ty v kombinaci s neodvětrávanými prostory vedou ke znečistění vzduchu a v konečném důsledku i k poškození zdraví (infarkt, pneumonie, rakovina plic aj.). Navíc podíl domácností, která k vaření používají nevyhovující zdroje se od počátku milénia změnil jen velice málo. V nízko příjmových zemích stojí vnitřní znečištění vzduchu průměrně za 6 % všech úmrtích. Obrázek níže znázorňuje úmrtí z důvodu vnitřního znečištění vzduchu. Zohledněn je zde i kontext země, jiné příčiny úmrtí apod.

Obrázek: Podíl úmrtí z důvodu vnitřního znečištění vzduchu ve světě v roce 2017. Nejvyšší podíly úmrtí má Severní Korea a Papua-Nová Guinea a Solomovy ostrovy. Zdroj: Indoor Air Pollution - Our World in Data

Obrázek: Dostupnost elektřiny v roce 2016. Zdroj: Access to Energy - Our World in Data

Problém s nedostatečným přístupem k energiím, hlavně tedy konkrétně k elektřině a zdrojům vytápění, se označuje pojmem energetická chudoba. Označuje situaci, kdy si lidé nemohou dovolit základní přístup k energiím, tj. k topení, osvětlení, nemají dodávky elektřiny aj. Energetická chudoba zasahuje lidi z různých koutů planety, v Africe ale i Evropě. Příčiny jsou někdy různé. Například v Africe žije více jak polovina obyvatelstva na venkově, a pro ten se kvůli jeho nízké hustotě nevyplatí budovat centrální rozvody. V některých částech subsaharské Afriky tak má v současnosti přístup k elektřině pouze 28 %. Tři čtvrtiny se potýkají s nestabilními zásobami. Nedostatečná dostupnost elektřiny se pak dotýká 4 z 5 škol. Přístup k elektřině je zásadní pro další rozvoj. V Evropě bývá za příčinu energetické chudoby označován kromě vysokých cen energií, nízkých příjmů ještě špatný stav bytů (špatně izolované, vlhké a obecně s nízkou energetickou účinností) a v některých případech obecně nefungující systém bytové politiky, kdy nejsou k dispozici obecní byty. Odhaduje se, že energetickou chudobou může být postiženo až 11 % obyvatel EU, tj. 54 milionu lidí odhad z roku 2019).

Snahou by tedy mělo být dosažení tzv. energetického trojúhelníku. Tedy, aby byla výroba energie udržitelná, cenové dostupná a bezpečná. 

Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů

Proti zavádění obnovitelných zdrojů se často používá argument, že nemá cenu měnit situaci tady u nás, když hlavním znečišťovatelem je Čína. Níže je vidět starší graf z roku 2014 zobrazující podíl vybraných jednotlivých zemí na vyprodukovaných emisí CO₂. Největší zastoupení měla a stále má Čína, příčinou růstu je masivní potlačení chudoby, které bylo umožněno postupným zpřístupněním elektřiny velkému množství lidí. Na množství emisí se projevuje také velikost země, čím více obyvatel, tím vyšší jsou logicky emise.

Převzato z: https://www.epa.gov/ghgemissions/global-greenhouse-gas-emissions-data,

původní autor: Boden, T.A., Marland, G., and Andres, R.J. (2017). National CO2 Emissions from Fossil-Fuel Burning, Cement Manufacture, and Gas Flaring: 1751-2014, Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory, U.S. Department of Energy,

doi: 10.3334/CDIAC/00001_V2017.

Obrázek: Graf zobrazuje podíl vybraných jednotlivých zemí na vyprodukovaných emisí CO₂ v roce 2014. Největší zastoupení měla a stále má Čína.

Výše zobrazený graf ale nepostihuje celou realitu. Čína opravdu vypouští nejvíce množství CO₂ (v roce 2018 se jednalo o 27 %), ale až v posledních letech. Kumulativně je zodpovědná za 13 % emisí, které byly státy vypuštěny. Celou čtvrtinu emisí vypustily USA a o něco méně EU (včetně Velké Británie) – 22 %. Pokud se budeme koukat na počet tun CO₂ vypuštěných na hlavu (per capita), bude Čína až na 8. místě. Rozdíl mezi těmito dvěma údaji dobře ilustrují dvě mapky, viz níže.

Na první jsou státy zobrazeny podle toho, kolik emisí v roce 2016 vyprodukovaly. Čína spolu s USA je tak nejtmavěji zabarvena. Ačkoliv v absolutních číslech se bavíme u Číny o více než 11,5 mld. tun skleníkových plynů a u USA o přibližně 5,8 mld. tun. Jde tedy o přibližně 2x takové množství.

Druhá mapa je pak do určité míry komplexnější a zohledňuje počet obyvatel dané země. Nejvíce emisí na člověka se v roce 2019 vyprodukovalo například v Mongolsku, Bahrajnu, Bruneji, Kataru nebo v Trinadad a Tobagu. Jde o země, ke dochází k těžby ropy nebo v případě Mongolska hraje velkou roli zemědělství a chov dobytka. Jde přitom o růst od roku 2010. Čína se podle tohoto výpočtu nachází ve stejné kategorii států jako třeba Španělsko nebo Itálie.

Obrázek: Mapa znázorňuje, kolik skleníkových plynů v roce 2016 státy vyprodukovaly. Zdroj: Greenhouse gas emissions - Our World in Data

Obrázek: Podobný obrázek tomu předchozímu. Rozdílem je přepočítání vyprodukovaných emisí CO₂ na obyvatele. Čína po přepočítání na obyvatele již není největším producentem. Zdroj: CO2 emissions - Our World in Data

Zajímavý postřeh přidává Akademie věd České republiky - pokles emisí v EU je do značné míry umožněn výrobou v zahraničí. Například okolo 70 % produktů zásadních pro snižování emisí je vyrobeno v Číně. Dalo by se tedy říci, že část emisí Číny patří EU. Vzhledem k propojenosti světa a k volnému trhu je tedy důležité prosazovat přechod na obnovitelné zdroje globálně a podporovat méně vyspělé země při samotné změně.

Situace v EU a v ČR

V roce 2020 bylo poprvé více jak více elektřiny vyráběno z obnovitelných zdrojů. Jistě se jedná o dobrou zprávu, avšak stále jde o příliš pomalé tempo, pokud chceme dostát závazku snížit skleníkové plyny o 50-55 % do roku 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. 38 % elektřiny sice pocházelo z obnovitelných zdrojů, zároveň ale 37 % bylo vyrobeno spalováním fosilních paliv. Abychom tento zodpovědný slib naplnily, musí se produkce skleníkových plyn začít snižovat ještě rychleji.

Dosažením klimatické neutrality zmírníme klimatické změny, které nás v budoucnu čekají. Pokud zvládneme dosáhnout zvýšení teploty pouze do 1,5 °C, vlnám vedra by bylo vystaveno méně lidí, stejně méně lidí by bylo nuceno opustit domov kvůli zvyšující se hladině moří, měly by přežit některé druhy korálů atd. Aby se nám to povedlo, musíme intenzivně snižovat emise oxidu uhličitého. Jak je vidět na grafu níže, aktuálně jsme spíše na cestě k 3 °C oteplení.

Obrázek: Předpovědi, jak se bude planeta dál oteplovat v závislosti na politických krocích. Podle aktuálních politik teplota do roku 2100 vzroste až od 3,2°C. Zdroj: CO₂ and Greenhouse Gas Emissions - Our World in Data

ČR společné věci moc nepřispívá.  Co se týče zapojení obnovitelných zdrojů při produkci elektřiny ČR byla na hvozdu žebříčku, spolu se Slovenskem produkovala méně než 5 % z obnovitelných zdrojů a šlo tak o nejnižší podíly produkce z EU. Kromě toho ČR spolu s Polskem (jako jediné dvě země z EU) vyžívá fosilní zdroje čtyřikrát více než zdroje obnovitelné. Klima by jistě ocenilo, kdybychom se inspirovali třeba Dánskem, které obnovitelné zdroje využívalo nejvíce z EU – v roce 2020 vyrobilo z větru a solární energie 61 % elektřiny.

ČR byla v roce 2020 vyhodnocena v žebříčku World Energy Trilemma jako 13. nejlepší energetika mezi 107 dalšími státy. Hodnotí se přitom tři okruhy – energetická bezpečnost, udržitelnost a dostupnost energií (tedy tzv. energetický trojúhelník). ČR byla nejlépe hodnocena v oblasti energetické bezpečnosti, a to 8. místem. Horší výsledky vykazuje v ČR dostupnost energií (29. pozice) i udržitelnost (41. pozice). Důvodem pro horší pozice v kategorii udržitelnost je vysoká emisní náročnost místní energetiky, v přepočtu na HDP se dokonce jedná o čtvrtou nejnáročnější energetiku EU. Za energeticky nejnáročnější je označován průmysl a bydlení.

Řešením pro ČR by tak mohlo být zavádění ekologičtější výroby, u které se dá čekat, že bude postupem času ekonomicky výhodnější (mluví se o rostoucích cenách emisních povolenek, navrhované dani z uhlíku apod.). Je také možné zohlednit nová pracovní místa, která díky využíváním obnovitelných zdrojů vznikají. Jedná se přitom o více míst na jeden megawatt výkonu než u jaderných nebo uhelných elektráren. Například podle studie z roku 2003 větrné elektrárny vytvoří 15 až 19 pracovních míst na každý instalovaný megawatt výkonu, což je pětkrát až šestkrát více než u jaderných nebo uhelných elektráren. Obnovitelné zdroje energie také poskytují možnost větší lokálnosti. Zaměstnanci mohou být místní obyvatelé, výdělek bude zůstávat v místě elektrárny.

Zajímavé odkazy:

- Tipy na snížení spotřeby a možnost spočítat si vlastní uhlíkovou stopu

- Najděte na mapě kdo nám kazí vzduch! Web Znečišťovatelé pod lupou.

- Kalkulačka uhlíkové stopy.

[1] Údaje za rok 2017. Zdroj: Who Is Responsible For Climate Change? – Who Needs To Fix It? - YouTube