SDG#8: Důstojná práce a ekonomický růst

Vzhledem k tomu, že vnímání úspěchu a „síly“ státu je založeno právě na HDP, které je lepší, čím je vyšší, je nutná jistá kritická diskuze a možná i přetransformování celého konceptu „úspěchu“. HDP mimo jiné vychází z množství a kvality práce, kterou daní obyvatelé státu udělají. Osmý cíl se tak věnuje obojímu – důstojnému ekonomickému růstu i práci, která růst zajišťuje. Práci proto, že na světě stále ještě existují problémy s prací vztažené. Namátkou můžeme jmenovat existenci dětské a otrocké práce, skleněné stropy bránící ženám v kariérním postupu, nezaměstnanost nebo neadekvátní ohodnocení žen. OSN se těmto problémům věnuje a navrhuje přístup k řešení. Mezi hlavní body osmého cíle udržitelného rozvoje tak patří:

• Vytvářet příležitosti k získání bezpečné, tvůrčí a motivující práce
• Respektovat a chránit přírodní zdroje při výdělečných činnostech
• Nabízet důstojnou práci každému – mužům, ženám, mladým i lidem s postižením
• Snížit počet nezaměstnaných mladých lidí a zlepšit zároveň dostupnost vzdělaní
• Skoncovat s dětskou prací

Mimo to si OSN stanovila i konkrétnější úkoly jako například:

• udržovat ekonomický růstna hlavu v závislosti na podmínkách jednotlivých zemí, zejména minimálně 7% růst HDP ročně v nejméně rozvinutých zemích,
• dosáhnout vyšší úrovně ekonomické produktivity skrze diverzifikaci, technologický rozvoj, inovace,
• podpora politik orientovaných na rozvoj, vznik a podpora malých a středních podniků ,
• zefektivnit využívání lokálních zdrojů a další.

V souvislosti s neudržitelností nekonečně se zvyšující se HDP byla vytvořen nový přístup tzv. ekonomie koblihy. Koncept vymyslela Kate Raworth a reflektuje zdroje, které máme k dispozici a potřeby, které chceme naplnit.  Jedná tak ruku v ruce s udržitelným rozvojem. Na ilustraci níže je vidět, jak taková kobliha (i když v českém prostředí bychom tvar pojmenovali spíše donut) vypadá. V ideálním stavu je stát schopen zajistit materiální a sociální potřeby svých obyvatel, zároveň přitom ale nevyužije více zdrojů, než které mu Země poskytuje, tj. nedojde k jejich drancování.

Ilustrace, jak ekonomie koblihy vypadá. Ideálně by se každý jedinec a každá země měly pohybovat v zeleném pásu, ve kterém jsou naplňovány všechny potřeby a lidem nic nechybí, zároveň, se nepřečerpávají zdroje, které nám Země poskytuje.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Doughnut_(economic_model)#/media/File:Doughnut_(economic_model).jpg

(V českém překladu ilustraci připravila redakce deník N – možno k vidění ZDE) 

V současnosti však většina států nehospodaří v rovnováze – má větší spotřebu anebo naopak nezvládá uspokojovat potřeby obyvatel. Nebude lehké to změnit. Kdybychom totiž jednali podle zdrojů, které máme, nebyly bychom pravděpodobně schopni dosáhnout maximálních hodnot v jednotlivých sociálně-materiálních kategoriích. Například délka života by byla kratší, spokojenost s životem by byla menší, méně lidí by mělo přístup k sanitaci apod. Naopak při maximálních hodnotách sociálně-materiálních kategorií by byla většina zdrojů nadužívaná. Jedná se přitom o modelovou situaci, kterou vytvořila skupina vědců z univerzit a institutů. Vlastní modelové situace si můžete vytvořit zde: https://goodlife.leeds.ac.uk/explore-scenarios/.

Přehled hodnot různých aspektů života, kdybychom respektovali omezené zdroje Země.

Zdroj: https://goodlife.leeds.ac.uk/explore-scenarios/

Určité problémy s pracovním trhem máme i v Česku. Jde například o vysoké počty lidí, které vykonávají monotónní, špatně placenou práci. Taková práce se někdy označuje jako prekérní. To je termín, který označuje nestabilní, nejisté, finančně málo ohodnocené pracovní pozice, ve kterých lidé nevidí žádný význam. Lidé nemají jistotu, že nebudou vyhozeni, nemají jistotu kariérního postupu. Po letech tvrdé práce, nemusí mít žádné úspory. Pokud z práce odejdou, jsou okamžitě nahrazeni někým jiným. Často jsou pracovní vztahy uzavírány na dohody nebo se využívají agentury a tzv. švarc systém, kdy lidi dělají naoko sami na sebe, a tudíž také nemají žádné ochrany. Ne každá DPP a práce na IČO ale signalizuje, že je něco špatně. Na jednu stranu je tu například menší ochrana před vyhozením, ale dotyčný sám také může dát výpověď rychle a jednoduše – v nejistotě tak může být i zaměstnavatel. Záleží tak vždy na konkrétní situaci obou postavených a zvážení, co je pro koho zrovna výhodné. Do světa nízkopříjmových povolání, které jsou „prekarizací“ ohroženi nejvíce, a kde je zátěž většinou na straně zaměstnaných, se ponořila Saša Uhlová, reportérka A2larmu, která jejich svět a práci veřejnosti přibližuje v sérii investigativních reportáží. Její Hrdinové kapitalistické práce, si nemohou moc vybírat, kde a za jakých podmínek budou pracovat. V některých firmách se dělá zbytečná práce (ukázková prekarizace). Uhlová také zmiňuje, že i kvalifikovaní zaměstnanci se smlouvou na hlavní pracovní poměr mohou být zatíženi některými důsledky prekérní práce, jako jsou přesčasy, nevhodné pracovní prostředí apod.

Problémy, které přináší nejistota výdělku by mohl vyřešit tzv. základní nepodmíněný příjem, experimentální alternativa k sociálním dávkám. V základu jde o základní a bezpodmínečný plat pro všechny nebo pro vybrané skupiny lidí, kteří plat dostávají nehledě na další podmínky. Zatím se s tímto přístupem spíše jen experimentuje, ale s ohledem na nynější pandemickou situaci pravděpodobně dojde k jejímu rozšíření. Ve světě funguje dlouhodobě na Aljašce, kde tvoří cca 6 % rodinných příjmů. Dočasně byl zaveden ve Finsku a kvůli pandemii ho testují například v Německu. Celoplošně byl také zaveden v Brazílii. Názory ekonomů a jiných odborníků se na tento přístup různí. Negativní stránkou přístupu jsou velké finanční investice a nutný počáteční kapitál při implementaci, dále se někteří kritici obávají nárůstu platových rozdílů, snížení role trhu a porušení pravidle tržního hospodářství (otázkou však je, jestli by to vadilo a co by se vlastně stalo). Mezi pozitivní efekty patřilo ve Finsku zlepšená psychická pohoda zapojených osob, příjemci se cítili šťastnější a ve větším bezpečí – díky pravidelné měsíční částce se nemuseli obávat o to, jestli budou mít na zaplacení nájmu apod. Stee Strehl z Německa k tomu přistupuje podobně optimisticky, za nepodmíněným příjmem vidí psychické změny u lidí a v důsledku toho i ekonomické úspory. Lidé mají vyšší sebedůvěru, lepší zdravotní stav a nepodmíněný příjem funguje i jako ochrana před nezaměstnaností, vstupem do práce se špatnými pracovními podmínkami nebo půjčkami. Nepodmíněný příjem tak může fungovat jako preventivní nástroj před pádem do dluhové pasti. Dal by se také využít jako určitý způsob kompenzace času věnovaný péči o hendikepované, či jinak nemohoucí – obecně by mohlo jít o jakýsi příspěvek k dnes nikým neplacené práci, která ale stejně musí být udělána. Kritizovaný nulový vliv na zaměstnanost (výsledky z Finska) by mohl být kompenzován pozitivním psychickým efektem na příjemce. Nepodmíněný příjem také podporuje cíle OSN, protože se předpokládá, že by využití nepodmíněného příjmu mohlo vést ke vzniku nových kreativních pracovních míst – lidé by se nemuseli být o finance a dostali prostor tvořit.

Na nízké mzdy reaguje další koncept tzv. minimální důstojná mzda. Ta představuje ideální stav, kdy si člověk vydělá tolik, aby pokryl náklady a mohl si dovolit i věci, které jeho okolí vnímá jako běžné – oběd v restauraci, návštěva divadla apod. Nejde tedy o minimální mzdu, která pokrývá opravdu jen to nejnutnější a někdy ani to ne. Minimální důstojná mzda tedy kromě nenadálých nákladů například na opravy nebo školy v přírodě, počítá třeba i s odpolední kávou ve městě nebo dovolenou v tuzemsku. Pokud totiž člověk nevydělá tolik, aby si mohl dovolit to, co s rodinou potřebuje, může to zprostředkovaně vést k řadě důsledků. Jedním z hlavních projevů finanční deprivace je stres a přidružené zdravotní problémy, nastat může společenská izolace, obecně řečeno totiž lidé z nižších ekonomických skupin, kvalitní sociální kontakty, kteří by jim mohli pomoci, postrádají. V kontextu ČR mluvíme až o polovině zaměstnanců, jejich mzda není dostačující a důstojná. Některé příběhy lidí zpracovaly mimo jiné Deník N nebo týdeník Respekt. Průkopníkem konceptu je Velká Británie, ve které už má hnutí podobnou sílu jako odbory a některé firmy využívá minimální důstojnou mzdu jako benefit pro své zaměstnance – například Ikea nebo KMPG. Také se neukázal žádný negativní efekt, naopak je zmiňovány vyšší kupní síla nízkopříjmových rodin a tím podpořený lokální obchod. Mezi diskutovanými pozitivními efekty by v českém prostředí mohlo být vymanění z dluhových pastí, chudoby a závislostí na sociálních dávkách. Minimální důstojná mzda by tak mohla sloužit jako preventivní nástroj před řadou problémů.

Minimální důstojná mzda a další v ČR.

Zdroj: http://centrumspot.cz/dustojna-mzda-ani-v-roce-2020-vice-nez-polovina-pracujicich-nevydelava-dost/