Studie organizace Člověk v tísni ukazuje, jak zkreslený je obraz migrace v domácích médiích

Téma migrace začalo v médiích rezonovat v roce 2015, kdy do Evropy přišlo ve srovnání s předchozími lety více lidí z Blízkého východu a Afriky v důsledku válečných konfliktů a nestabilní bezpečnostní situace. Zájem českých médií o téma migrace vrcholil v září 2015, kdy se probíraly především úvahy o rozdělení migrantů mezi země EU. Média se věnovala převážně lidem, kteří žijí mimo Českou republiku, a to jen z určitých úhlů pohledu. Je tedy přirozené, že mnoho čtenářů si dodnes téma spojí spíš s bezpečnostním rizikem, než s příklady dobré integrační praxe nebo vykořisťováním cizinců na pracovním trhu, což jsou pro náš kontext mnohem relevantnější témata.

Pro lepší představu o tom, jak konkrétně média obraz migrace zkreslují, se organizace Člověk v tísni rozhodla vytvořit studii, která by situaci zmapovala. Studie „Migrace bez migrantů? Mediální obraz migrace a jejích aktérů v České republice“ byla vytvořena metodou obsahové analýzy tří nejčtenějších českých nebulvárních deníků (MF Dnes, Právo a Lidové noviny) a tří nejčtenějších online portálů (novinky.cz, idnes.cz a aktualne.cz). Autoři se zaměřili na články obsahující klíčová slova migrace, migrant a uprchlík, které vyšly mezi lety 2015-2018 a dále zkoumali také pokrytí tématu u ČTK jako klíčového zpravodajského zdroje. Kromě textu byly zanalyzovány i doprovodné fotografie, které silně přispívají k celkovému vyznění článků. Kvůli lepšímu pochopení toho, jak s tématem migrace pracují různé redakce a kde čerpají informace, bylo provedeno ještě několik rozhovorů s novináři.  

Ze studie vyplývá, že téma je silně politizované. V předvolebních období je možné sledovat výrazný nárůst zpráv, které se migrací zabývají, tj. před krajskými a senátními volbami (srpen-září 2016), parlamentními (srpen-říjen 2017, prezidentskými (leden 2018) a volbami do zastupitelstev obcí (září 2018). Po volbách zájem médií vždy rychle opadl.

Na aktuality o migraci a integraci z domácího prostředí se zaměřovalo minimum zpráv. Naopak převládalo zahraniční zpravodajství, které se týkalo nejčastěji politických jednání, či událostí v Německu a Středomoří. Zprávy z Německa se ale výrazně zaměřovaly na kriminalitu a jednotlivé incidenty a opomíjely neutrální témata či zobrazování běžného života migrantů v zemi. Domácí událostí, která v poslední době vzbudila největší mediální ohlas, bylo možné přijetí 50 syrských sirotků, ke kterému nedošlo a to i přes ochotu padesáti českých rodin se sirotků ujmout.

Vzhledem k tomu, že se lidským osudům či osobní situaci migrantů věnuje pouze minimální množství zanalyzovaných textů o migraci (2% z tištěných médií a 4% z článků online), dochází k odosobnění. Zprávy o migrantech a uprchlících jako o lidech v těžké životní situaci jsou nahrazovány tématem migrace obecně. I označení uprchlík je čím dál častěji nahrazováno slovem migrant, v kterém se vytrácí pocit empatie s lidmi, kteří prchají z ohrožení života. Jak navíc podotýká jedna z novinářek, označení migrant získalo negativní nádech: „Hodně mě překvapilo, jak se posunul pojem migrant. Před rokem 2015 to bylo spíš lepší slovo, později naopak hanlivé.“

Dalším úskalím je chybějící kontext. Namísto ukázání situace v místě původu a v cílové zemi, nebo příčin migrace, je zobrazován příchod migrantů po moři. Na doprovodných fotografiích navíc migranty často reprezentují větší skupiny mužů, což společně s chybějícím informováním o migrantkách vytváří zkreslený dojem, že migrují pouze oni. Přitom rostoucím trendem v migraci je právě tzv. feminizace migrace, kdy se počty mužů a žen, kteří žijí v zahraničí, vyrovnávají.

Jak ukázaly doplňující rozhovory s novináři, migrace je mezi nimi silně spojována pouze s jedním jejím projevem, a to s tzv. migrační krizí 2015-16 a se žadateli o azyl z Blízkého Východu a Afriky. Držitelů azylu je přitom v Česku pouze 0.03% populace, na rozdíl od regulérních migrantů, kterých tu dle Českého statistického úřadu žije kvůli práci, studiu či rodině 5%. Ti prý ale nejsou pro novináře atraktivním tématem. Velkou roli při výběru témat hraje totiž i tlak na čtenost a s tím související větší finanční ohodnocení. „Když už o tom píšu, tak je to spíš něco, co mi zadají editoři. A ti mi dají krimošky. Jako Syřan zabil, okradl, znásilnil. Zájem je prostě o to, co se bude číst, co ty lidi nejvíc zvedne ze židle.“ potvrzuje jeden z redaktorů. Čtenářsky atraktivní jsou především prvoplánově kontroverzní témata a incidenty, zprávy vyvolávající strach: „Prostě aby to bylo chytlavé. Hra se strachem, s tím se hraje. Jen ženská v šátku nestačí, celá zahalená vyvolá větší strach a ukáže ten islám jako tu hrozbu. Důležitá je přitom čtenost potažmo zisky.“

Redaktorům navíc chybí dostatek času na rešerše a vzdělávání se o tématu, které je pro ně nové, stejně tak hledání nových zdrojů. Z rozhovorů vyplynulo, že se „projevovala velká neznalost tématu, do teď. Neznalost pojmů, míchají se uprchlíci s nelegálními migranty, problematika Ženevské úmluvy...“ Také oslovování nových osob, ať už expertů nebo samotných migrantů, je pro novináře z praktického hlediska problém. Také z tohoto důvodu pohled migrantů a jejich příběhy v médiích výrazně chybí.