SDG#1: Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě

Pod chudobou si každý z nás pravděpodobně představí něco trochu jiného. Možná lidi bez domova nebo chudé obyvatele některé ze zemí subsaharské Afriky. Už Aristoteles o chudobě řekl, že je „rodičem revoluce a násilí“ a podle Konfucia by se „dobře spravovaná země měla za chudobu stydět.“ Přetrvávající chudoba a nerovnosti všude na světě jsou věčným tématem ekonomických a politických debat, ale i organizací, které se snaží chudobu zmírnit. Samotná představa každodenního života těch, kteří žijí v tzv. extrémní chudobě, kterou Organizace spojených národů (OSN) definuje jako živobytí za méně než 1,90$ na osobu na den, může být pro většinu z nás těžko uchopitelná.  

Život pod prahem chudoby

Přiblížení života v chudých podmínkách na různých místech světa umožňuje skrz příběhy a fotky stránka Dollar Street, neboli „Dolarová ulice.“ Na této pomyslné ulici může návštěvník nahlédnout do domácností po celém světě s příjmy, které se pohybují na od 27$ (necelých 650 Kč) až po 19.671$ (asi 464.275 Kč) na měsíc. Například rodina Chowdhuryů ze Západního Bengálska má měsíční příjem 30$, což se rovná přibližně 700 korunám. Otec rodiny Suresh je sběrač ovoce a jeho žena Basanti se stará o domácnost ve které žijí 4 děti. Společně sdílí dům s jednou ložnicí, jež je postavený na půdě, kterou rodina oficiálně nevlastní. Za největší problém považuje rodina Chowdhuryů vzdálený zdroj vody a v dohledné době si plánuje pořídit čerpadlo na vodní vrt. Jejich snem je koupě vlastního pozemku.

Foto: Rodina.Chowdhuryů ze Západního Bengálska. | Foto: Zoriah Miller | Zdroj: gapminder.org

Lidí žijících v podobných nebo tíživějších podmínkách, tedy pod tzv. prahem chudoby (živobytí za méně než 1,90$ na osobu na den) je na celém světě 836 milionů. Nejvíce z nich se nachází v jižní Asii a subsaharské Africe, obzvlášť v místech, která jsou nestabilní a sužována konflikty. Velké finanční nejistotě čelí také ti, kteří před konflikty uprchli. Jen v Jordánsku žije dle posledních odhadů 93 % uprchlíků pod prahem chudoby. Dobrou zprávou ale je, že se dle dat OSN „počet lidí žijících v extrémní chudobě se od roku 1990 celosvětově snížil z 1,9 miliardy lidí na méně než polovinu.“

Protože chudoba se odvíjí i od kontextu, ve kterém se jí zabýváme, podívejme se na chvíli také do Česka a na to, co znamená žít v chudobě tady. Podle sociologa Daniela Prokopa je v Česku 35 % domácností, které si nemůžou dovolit nenadálý výdaj 10 tisíc korun. Mnoho z takových ohrožených domácností se propadlo do dluhových pastí a v případě ztráty bydlení pro ně může být velmi těžké najít nové. Prokop navíc poukazuje na spojitost mezi chudobou a voličským chováním: „Ohrožení demokracie u nás nevzniká z osmi procent lidí, kteří jsou v extrémní chudobě, ale právě z těch třiceti procent, co jsou relativně těsně nad nimi. Ti často říkají, že pro ně nezáleží na tom, zda tu je či není demokracie.“ Dlouhodobě tíživá sociální situace se mnohdy týká lidí z neúplných rodin, lidí s postižením nebo těch, kteří pečují o své blízké. I to vyplývá z příběhů konkrétních lidí, ke kterým se dostal výtěžek sbírky Diakonie na pomoc nejslabším při epidemii koronaviru.

Konec chudoby jako agenda OSN

Do roku 2030 si OSN jako první z Cílů udržitelného rozvoje stanovila vymýcení chudoby ve všech jejích formách všude na světě. Je přitom nutné vzít ohled na rostoucí trend tzv. feminizace chudoby, jak je od konce 70. let označován zvyšující se podíl chudoby mezi ženami ve srovnání s muži. V současnosti tvoří ženy dle odhadů 70 % lidí žijících pod hranicí chudoby, i proto, že ve většině zemí dosahují nižších příjmů. Nejinak je tomu i v Česku, kde je tento rozdíl v produktivním věku v průměru 25 %. To se pochopitelně promítá i na výši důchodu a vede k tomu, že devět z deseti chudých lidí starších 65 let jsou právě ženy.

Obrázek: SDG#1: Na co se první Cíl udržitelného rozvoje konkrétně zaměřuje. | Zdroj: osn.cz

K plnění prvního cíle Agendy 2030 mohou na mezinárodní úrovni přispět nejen přímé zahraniční investice nebo programy mezinárodní rozvojové spolupráce. Studie Světové banky upozorňuje, že finance, které migranti a migrantky posílají zpět do země svého původu (tzv. remitence), nepoměrně vyšší než investice do rozvojové pomoci. Nejčastěji posílají migranti rodinám peníze na jídlo, výstavbu domů, vzdělávání, zdravotní péči, nebo investují do rodinného podnikání. S posíláním remitencí jsou ale často spojené vysoké poplatky, jejichž snížení by mohlo zásadně přispět k dopadu zasílaných částek.

Na státní úrovní je pak klíčové věnovat se faktorům, které k chudobě a nerovnostem přispívají. Dle OSN se nerovnosti mezi zeměmi snižují, ale uvnitř jednotlivých států naopak vzrůstají, v nejbohatších zemích se nerovnosti začaly nejvíce prohlubovat od 90.let. Pro jednotlivce, kteří by ke snížení chudoby rádi přispěli ze své vlastní iniciativy nabízí podnětný návod „Rozvojové menu“ na webu koalice českých nevládních a neziskových organizací Česko proti chudobě a nerovnostem.