Workshop o vnímání migrace veřejností

13. července 2020

Jak podpořit konstruktivní dialog o migraci a integraci cizinců ve společnosti, která má z migrace obavy? Z čeho tyto obavy plynou a jakou roli v nich hraje strach z islámu? jakým způsobem ovlivňují názor veřejnosti média, politici, nebo sociální a ekonomické faktory?

Workshop o vnímání migrace veřejností
13. července 2020 - Workshop o vnímání migrace veřejností

Na tyto a další otázky jsme společně hledali odpovědi během workshopu, který jsme ve spolupráci s Konsorciem nevládních organizací pracujících s migranty uspořádali 11. června v Diakonické akademii. Workshop byl otevřený členům a členkám mediální skupiny Konsorcia a dalším zájemcům z organizací, které se tématem migrace zabývají. Na úvod představil téma islamofobie v České republice Carlos Gomez del Tronco, doktorand Univerity of London a stážista Konsorcia. Následovalo shrnutí průzkumů veřejného mínění Marií Heřmanovou (Pomáháme lidem na útěku, Sociologický ústav) a Adélou Jurečková (Člověk v Tísni, Asociace pro mezinárodní otázky). Praktické zkušenosti z programů pro mládež a osvěty na sociálních sítích pak sdílely Tereza Cajthamlová a Zuzana Schreiberová z Multikulturního centra Praha.

diskuse

Islamofobie v České republice

Islamofobie, neboli chorobný strach z islámu, se v Česku začala stupňovat v posledních dvou dekádách. Nedůvěru v islám podnítily již některé události konce 20. století jako islámská revoluce v Íránu (1978-1979), nebo fatwa (rozsudek nábožensko-právního charakteru) uvalená íránským ajatolláhem Chomejním na spisovatele Salamana Rushdieho (1989) kvůli jeho knize Satanské verše.

Po útocích na americká Dvojčata v roce 2001 se postoj americké zahraniční politiky otočil na „Buďto jste s námi, nebo jste s teroristy.“ Strach z islámu jako kultury, kterou pro své ideologické potřeby zneužívá terorismus se ve společnosti začal prohlubovat. V Česku na tomto strachu svou agendu staví od roku 2010 politické hnutí Islám v ČR nechceme. V ČR například v roce 2019 pobývalo pouhých 7 700 občanů ze zemí Blízkého východu a Severní Afriky je tak snadné zde strach z islámu a muslimů využít, protože většinová společnost mnoho muslimů a muslimek osobně nezná. Zkušeností si tedy mnoho z nás nemůže ověřit, zda je obraz, který nám média a politici podávají pravdivý či nikoliv.

prezentace o islamofobii

Rok 2015 byl pro vnímání islámu a migrace zásadním. Provázel jej příchod lidí na útěku před nebezpečím válečných konfliktů na Blízkém východě, teroristické útoky v Paříži a rozšiřující se vliv Islámského státu. Současně se negativní postoje vůči islámu, do té doby ve společnosti spíše okrajové začaly stávat jakýmsi novým normálem a dostaly se do politického mainstreamu. Projevilo se to například hojnou účastí na demonstraci proti islámu v lednu 2015. Téhož roku na oslavách 17. listopadu vystoupil po boku Martina Konvičky, vůdce hnutí Islám v ČR nechceme, samotný prezident Zeman a vyhranil se vůči přijímání uprchlíků.

Nad hlubšími důvody islamofobie v české společnosti můžeme spíše spekulovat. Nepřímo mohou vycházet například ze složitého vztahu většiny lidí k náboženství, které bylo za totality obecně znehodnocováno a vytlačeno z veřejného života. Nebo také ze stejnorodosti obyvatel Československa během druhé poloviny 20. století. Podstatné je, že tyto společenské nálady přispívají k prolínání pojmů jako islám, migrace, terorismus a uprchlíci. Mezi těmito pojmy je nicméně nutné umět rozlišovat. 

Průzkumy veřejného mínění

Z výzkumu Proč uprchlíci jitří naše emoce vyplývá, že „většina Čechů a Češek nevidí migraci černobíle; vnímá různé souvislosti, nevěří jednoduchým řešením a při splnění určitých podmínek je ochotna přijímat více uprchlíků.“ Prvkem, který mnohé obavy z migrace propojuje, je právě islám. Spory, která se o migraci vedou, jsou mnohdy spíše zástupnou debatou o hlubších problémech týkajících se sociálních nejistot a podpory v rychle se měnící době a vnímané neschopnosti státu tyto problémy řešit.

Pocit sociální nejistoty a nedůvěru ve schopnost politiků a elit problémy řešit je třeba brát v práci s tématem migrace v potaz. Podnětný přístup může nabídnout nenásilná komunikace, kterou při své práci s různými kolektivy používá Multikulturní centrum Praha: „Pointa nenásilné komunikace (…) není být ´pozitivní´ ale být autentický. Zažíváme divnou dobu, neutíkejme z ní za každou cenu do jiných témat, vytěsňování obav z nejistoty nebo do utěšování druhých a přesvědčování sebe sama, že všechno bude dobré. Zkusme být s nejistotou, s případnou nepohodou - a zůstat v tom spolu.“

Zásadní role médií a politiků

V médiích se mezi lety 2015 a 2016 počet zmínek o migraci zvýšil z nuly na 10 zpráv denně. Způsob, kterým se o migraci ve většině médií o migraci psalo byl, a v mnoha případech stále je, zkreslující a senzacechtivý. Navíc se stalo běžným zvát v mnoha médiích, včetně těch veřejnoprávních, do diskusí s odborníky i pravicové extremisty, čímž se jejich názory stavěly na pomyslnou roveň. Váhu a legitimitu extremistickým postojům dodali i mnozí politici tím, že je neodsoudili.

vyzkumy verejneho mineni

Vzhledem k tomu, že jsou média nejen nejčastějším, ale mnohdy také jediným zdrojem informací, protože veřejnosti chybí s uprchlíky a migranty zkušenost a kontakt, je obzvlášť důležité sledovat, jakým způsobem se o migraci médiích píše.  Jak vyplynulo z výzkumu organizace Člověk v tísni, od roku 2015 se slovo uprchlík z mediálního diskurzu postupně vytrácí a ze všech lidí na útěku se stávají „migranti“. O migraci se píše jako o abstraktním problému se kterým se musíme nějak vyrovnat. Cestu k vyváženějšímu psaní o migraci nabízí například příručka Lidé mezi řádky, která je určená pro (nejen) začínající novinářky a novináře.

Závěrem

„Pro české obavy z migrace a z islámu je charakteristická zprostředkovanost: typicky se nebojíme, co by mohli konkrétní lidé udělat nám, ale co by mohla nejasně vymezená skupina/ideologie způsobit Evropě – proto je důležité vracet do celkového obrazu konkrétní jednotlivce a jejich příběhy.“ napsalo Konsorcium, které spolu s Diakonií workshop organizovalo. Nejen že se o migraci můžeme snažit bavit s přihlédnutím k jeho komplexní povaze a s ohledem na nejistotu, kterou v mnohých z nás může vyvolávat. Zároveň může každý z nás poskytovat médiím zpětnou vazbu a podněty. Novinářky a novináři jsou totiž těmi, kteří povědomí o migraci zásadně ovlivňují.